Jaká je základní jednotka pravdy?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jsem zarytý příznivec ujednocování (zejména v technice, obecně exaktních oborech), takže preferuji SI jednotky. 🙂
Odhaduji, že jednotkou by mohl být Vašíkpašík (značka Vp). Pokud by se přidala i LÁSKA, tak TUTOVĚ! 😉 😁

Nebuď tak ÚPZKOPRCÝ, musíš na to JINAK. Podívej na Alexandra Velikého. Ten měl rozmotat gordický uzel. ale hodil na to bóbika a PŘEFIKNUL ho mečem. A bylo po PTÁKÁCH. V matice když ti vyjde výsledek v oboru reálných čísel 2. odmocnina ze záporného čísla (DĚFFKA MIZERNÁ), taxi v πči, skončils (pokud s tím nejde VYJEBATI nějakým vykrácením apod.). No a CO?

Rozšíříš podmínky, přejdeš do oboru komplexních čísel a počítáš dál. V tomto tvém případě se vymaníš z omezujících limitů dvojprvkové logiky a přejdeš do VÍCEPRVKOVÉ fuzzy logiky. https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Fuzzy_logi­ka Venkoncem dnes to má v sobě implementováno každá „chytřejší mašinka“. Zkrátka i když to někdy může působit, že „se nevleze“, musíš jí více roztáhnout no…, okrajové podmínky otázky woe). 😉 😁 😁

Vytrženo z kontextu.
Předmětem dotazu je velká skupina tvrzení (předsudky, stereotyp, atd…) a pak lze vyšetřovat, zda jsou tato tvrzení všechna pravdivá, všechna nepravdivá, některá pravdivá. „Trocha pravdy“ by odpovídala některým pravdivým tvrzením.

Jeden genius. Opakem jeden imbecilus.

Raději odpověz tam a nemudruj tady mimo otázku. Ne tebe dva imbecily plus jeden debilus.

Upravil/a: tituly

Něco jsem dříve přečetl v knize o ekonomice. Mohlo by to být nějak takto.

• 100 % – zcela jisté
• 90 % – nanejvýše pravděpodobné
• 70 až 80 % – velmi pravděpodobné
• 60 % – pravděpodobné
• 50 % – padesát na padesát
• 40 % – nepravděpodobné
• 20 až 30 % – velmi nepravděpodobné
• 10 % – nanejvýše nepravděpodobné
• 0 % – zcela vyloučené

Je to ale jen můj názor, že by zrovna tohle mohlo představovat jednotky pravdy. Ruku do ohně bych za to nedal.

Filipe, jediný, kdo zná pravdu, je vesmír a ti, kteří jsou mu nakloneni, tedy, já a můj Přítel zjentek. My, Filipe, jsme osvíceni a známe pravdu, takovou, kterou kdybys ty poznal, tak padneš k zemi a zhyneš. My známe pravdu.

Ten, kdo se chce pravdu dozvědět, skutečnou pravdu o tom, jak funguje kosmos, ten se musí nejdříve vesmíru podvolit, být jeho služebníkem. Vesmír poté danou bytost vezme pod svá křídla a daná bytost se po své materiální pozemské smrti stane součástí vesmíru. Stane se nesmrtelnou.

„Smrtelní jsme tělesně, arciť spirituálně jsme nesmrtlení“ – to řekl jeden můj přítel. Myslím, že má pravdu.

Filipe, doufám, že se naše interspirituální vztahy postupně zlepší, jinak bys musel být mým spirituálním nepřítelem jako je zde místní úzkoprsec „elkon“. Myslím totiž, že jsi velice chytrý a máš velký potenciál se přidat k nám. Věřim tomu. Věřím v tebe.

Tvůj Arcimozek

Nic podobného NEEXISTUJE, stejně jako neexistují tvé starosti. Ta neexistence už snad reálně probíhá. Doufejme (v to můžeme třeba věřit a co více- nikdo a nic nám to už nevezme pokud svou víru proměníme ve vlastní přesvědčení). A pokud ne, tak stále platí, že nic podobného prostě stejně neexistuje, jen ty tvé starosti existovat teprve přestanou. Jako všechno. Ale… Možná máš (jsi kdy měl) pravdu (v těch výplodech tady okolo a tak různě a podobně). K tomu stačí to přesvědčení (taky posluchači) a je to. K přesvědčení pak můžeš dojít třeba exaktně, ono je to docela u prdele, jak to vše (včetně těch tvých starostí) vlastně neexistuje a jaxi k tomu všemu vlastně nedošel a proč a co nebylo tvým smyslem. Otázka vs. diskuze- nic než modelový protimluv. Protože vesmír je přece domněnka. Stačí takto? Děkuju.

Stručná „pragmatická“ odpověď: Doporučuji POCHOPIT, že zde nejsme (včetně tebe) náhodou. Než se tak stane, jen „někam jedeš“ na tři, na dva, na jeden… válce. Cestou exaktní, například.