Jaká je nyní správná pravda o době covidové v Covidu?

Logicky bych správnou pravdu hledal v opaku předešlých politických nařízení a omezení. Tedy pokud bych se nechal unášet myšlením mozkem, nikoli city.

Ty se jdi změřit!

Jaká „správná pravda“? Pravda je pravda, lež je lež.

Jak „tu správnou pravdu zatím žádný politik neurčil“? To máme socialistický realismu? Strana řekne, že tvoje dcera nebyla přejeta autem, ale že jsi nikdy neměl dceru, tak je pravda, že jsi nikdy neměl dceru, proto nemohla být přejeta autem, i když leží před tebou na asfaltu, a její mozek je na chodníku? Jsi nemocný.

Realita naprosto odpovídala tomu, jak lidé řeší něco, co neznají, a našemu „svérázu národního lovu“:

první bylo popření. Manekýn si oblékl fešné sáčko, učesal se, nastříkal na sebe postřik proti svrabu, stoupl si před mikrofony a tvrdil, že vůbec není třeba nic řešit, protože je to jenom taková další „chřipečka“ (on tomu, taky, nerozuměl, protože kdyby tomu rozuměl, nemůže dělat ministra zdravotnictví – je to právník, a to zjevně s diplomem koupeným, nebo získaným nějak jinak „hluboce“).

Pak přišel strach: ono o tom viru bylo už na přelomu února a března 2020 dostatek informací, ovšem ty informace nebyly česky, nebyly psány laickou formou a byly theoretické, praxe pak sice neukázala něco absolutně jiného, ale některé theoretické principy se ukázaly disfunkční.

Když je strach, je třeba udělat něco („pár jich rozsekám, dav se zklidní!“), aby nevznikla panika. Tak bylo třeba udělat něco. Tlamokryt bylo něco (podle logiky „je třeba něco udělat, toto je něco, tak to dělám“), bylo to řešení instantní – levné, rychlé, nekomplikované, pochopí to i téměř úplný debil – tak se to udělalo. Bez ohledu na to, že to bylo úplně k hovnu.

Protože, jednak, tento stát je mimoň, a taky proto, že co se řídí centralisovaně a byrokraticky, tak buďto nefunguje vůbec, nebo funguje reálně a pomalu (tento případ), tak stát nebyl schopen zajistit dostatek tlamokrytů pro ustrašené ovce. Soudruh Kuní Gesicht to vyřešil raz – dva: burani si ušijí tlamokryty sami!

Tak všichni šili tlamokryty, pomalu s tím i spali, pak to doma vyvářeli ve velkém hrnci a naivně si mysleli, že „objevili Ameriku“. Objevili leda tak prd, i když šili tlamokryty (z triček, utěrek, celty po Wehrmachtu z Winterhilfe), tak ta choroba tady – nepřekvapivě – zůstala.

Ale to vůbec nevadí. Protože už byli všichni unavení z toho, že seděli doma a čuměli do zdi, bylo třeba „upustit páru“. No, tak se udělala, skrze officiální propagandu, nová doktrína: choroba není, nikdy už nebude, porazili jsme jí tím, že jsme seděli doma na prdeli, čuměli do Goebbelsovy skříňky a nosili tlamokryt.

Tak všichni oslavovali, chlastali, líbačka byla, objímali se, výtržnosti byly.

Pak přišel podzim a – nepřekvapivě – choroba nezmizela, naopak, rozjela se v míře, kterou oni nečekali. Tak docházelo k různým spontánním reakcím, podle různých referenčních skupiny obyvatelstva (naše společnost je fragmentována) – popření, hněv, hledání obětního beránka, strach. Takže jedna skupina se upnula na tlamokryty (tentokrát už respirátory), desinfekci rukou a podobné nesmysly a tvrdila, že za chorobu mohou „ti druzí“, nezodpovědní, kteří nenosí respirátor a nedesinfikují si hnáty. Druhá skupina neřešila nic. Třetí viděla problém v léčbě, tvrdíce, že kdyby byli pacoši léčeni odčervovací pastou pro koně, pouštěním žilou, přikládáním pijavic a krmena chlebem s pavučinou, že by přežili. Prostě klasika.

Já jsem nikdy žádný tlamokryt nenosil, krom práce, a to ani na začátku, když ho nosili všichni. Nikdy jsem neslavil žádné „poražení choroby“, a ani jedenkrát jsem nepoužil desinfekci na ruce. Pouze jsem vážil sociální kontakty, protože jediné, opravdu prokazatelně účinné, řešení choroby je „není člověk – není problém“ – když se s druhým nepotkáš, nemůžete se navzájem nakazit. Jinak jsem žil normálně, jako žiju celý život.

Chorobu jsem neměl (tedy, neměl jsem nákazu symptomatickou), a má psychika celou tou šaškárnou nijak neutrpěla – je mi to naprosto ukradené. Jestli někde v obchodě, kavárně etc., po mně chtěli tlamokryt, nebo nějaký Leintuch, no tak jsem se na patě otočil, odešel, a už tam nikdy nepůjdu. Vybavené.

Jenom je mi líto dětí, ztracené generace, protože ty se tomu bránit většinou neměly jak.

Panejo, jak umíš diagnostikovat pomatenost. 🙂 Máš to založeno na vědecké bázi? Chudáci potřebují prolhané politiky, aby jim řekli, co a jak si mají myslet…no hezký!!! To se pak nedivím tomu, co nám vládne ve Strakovce.

Žádná „správná pravda“ není, jen někteří mají selektivní paměť a jiní naopak ne, a také chápou, že situace se vyvíjela, že se vyvíjelo poznání covidu, očkování atd.
Jinak příznivců „alternativních pravd“ je pořád hruba stejně (naštěstí málo), ti co považovali covid za spíknutí považují za spiknutí i válku. Od toho je potřeba odlišit poměrně velkou část lidí, kteří se za covidu bouřili proti opatřením, ale žádné kospirační teorie nešířili ani neuznávali.