Jak zvládáte svůj hněv?:)

Možná díky mé profesi, možná díky mé povaze – hněv, vztek ani zloba tak nějak nepatří do mého „repertoáru“. Možná to bude znít divně, ale hodně se všemu směju. Čím víc někdo kolem sebe kope, tím víc je mi k smíchu, to pomáhá – protože pak vidíš, čeho je člověk schopen a jak se dokáže odhalit. Také se nezabývám nepodstatnými věcmi, kdy vím, že dotyčný mě není hoden. Nedělám to cíleně, nějak to že mě „leze“ samo. Vždycky, opravdu vždycky se najde něco pozitivního – nic není úplně černé. Mám takovou zkušenost.
Hlášky jako: To se snad může stát jenom mě – a k tomu úsměv – to ke mě docela sedí. Kumulováním negativní energie skutečně to špatné nabývá obřích rozměrů. Všimni si třeba jak jsou hloupí lidé často i zlí. Neumí se podívat na svět trochu optimisticky, ale rádi to o sobě rozhlašují – jenže podle toho jak se chovají je jasné, že jim to nikdo baštit nemůže. Zkrátka – já nejsem zvyklá „plakat“ nad rozlitým čímkoli… Když něco nefunguje, rozbilo se, nemůžu to najít? Stalo se, jde se dál. Jasně, že mě něco naštve – ale řeším to v pohodě, trochu si zakleju, ale to je taky spíš k smíchu. Můj muž říká, že se vztekám rozmtomile, prý ještě culíky, dupat a plácat rukama!:-))) Já si to pochopitelně nemyslím…:-)
Jediné, co nesnáším a nepardonuji je zloba a záměrné ubližování od jiných. Ale s takovými hajzly si také dovedu poradit. Blbce srovnat, když „zasmrdí“ a dál se jím v tu chvíli nezatěžovat. Jen ať se smaží ve své malosti.:-)
A pak – o pohled na neustále načuřený ksicht také nikdo nestojí, dělá to vrásky a zahušťuje v těle žluč…
A já chci být stále svěží, hebká a žádoucí (tohle je z Hrdého Budžese…:-)

jednoduše, zanadávám si, bouchnu do stolu, do něčeho kopnu… není zdravé to zadržovat.

Jednou jsem si takhle v práci kopnul do stojanu na učebnice (to už byla přestávka a studenti pryč), skácel se na židle a vznikla tak originální kompozice, že jsem se tím pak ještě chvíli kochal ;{)>

Jsem na tom podobně jako Damiana. Momentálně se u mě zabydlel zákon schválnosti,řeším jednu nepříjemnost za druhou.Né jedna,ale hromada věcí se mi po**aly.:-) Myslela jsem,že mám den blbec,ale vypadá to na měsíc blbec.
Začalo to televizí,kdy přestal jít zvuk. Býv.manžel se na to ochotně vrhl,až rozladil celý satelit a samozřejmě se nechtěl přiznat. Narůstal v něm vztek a tiše se vypařil do pokojů za dětmi. Přišla jsem za ním a řekla: ten zvuk rozladil i satelit hele! Následovala věta,jak psala Dami : „to se může stát snad jen mně“ a nakonec jsme se všichni zasmáli.
Do toho jsem měla problém s plyn.kotlem,prač­ka tekla,popcorn jsem připálila atd.atd.Předávají si tu problémy štafetu,jedna báseň.
Jsem na tyto dny poměrně zvyklá,snesu hodně,život mě naučil srovnat se s ledasčím. Ale jsem přesvědčená,že to hl.proč zůstávám v klidu,je má povaha,mám to v sobě. Všichni máme temperament daný už od narození.
Můj býv.manžel je cholerik,ale těžký a typický je můj bratr a strejc. Vím co s nimi vztek dokáže udělat,co to je za ohromnou sílu,která je silnější než oni a jak je celý život ovládá. Co rozbil bratr mobilů a všeho možného,je nespočet. Vím o čem píšete.
Sebeovládání je velmi těžká práce na sobě. Jde o překonání sám sebe a tj.obzvlášť pro cholerika nejtěžší celoživotní dřina.
Sama Vám nepomohu,ale na netu najdete spousty rad o sebeovládání.
Nezapomeňte,že každá změna na sobě je duševní práce,která je dlouhá,často bolavá,ale každá cesta má svůj cíl.
Srdečně Vám přeji hodně úspěchů,trpělivosti a hledaného klidu.:))

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-vybit-vztek
Doplňuji:
http://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=hn%C4%9Bv
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/indie-bhagavadgita-umeli-byste-to-vysvetlit

Upravil/a: anonym

Zvládám to dobře, snažím se.
axl: jak zvládat vztek či hněv a jak jej vybít- to jsou dva naprosto odlišné dotazy. Proč mu sem vkládáš, jak vybít vztek, když chce vědět, jak zvládat hněv? Já asi vím proč, draku ,)

Spíš jen nadávám a kopnu třeba do pet lahve. To je asi tak vše.

No moc nezvladam :D ..ale veci nerozbijim ty veci zato nemuzou jine je to s lidma .....:-)…

Pokud nejsem ve společnosti lidí, tak v takové situaci nahlas kleju tak, že by se nemusel stydět starý námořník nebo mladý rapper ! … a prý je mě slyšet až do vsi 🙂
Ovšem na veřejnosti nebo ve společnosti se ovládám a ani mi to nedá moc přemáhání. Maximálně když něco „rupne“ poznamenám se sarkastickým úsměvem, že „přesně takhle jsem to chtěla“. Jinak se v podstatě ztotožňuji
s místními (dospělými) uživatelkami. :))

Ve vzteku nemívám potřebu něco rozbít, ale někomu jednu ubalit..

Jsouce pamětliva modrosti, že : „rozčilovat se znamená trpět za blbost druhých“, mám málokdy stav, že bych se chtěla rozčilovat.
Když už se rozčílím, tak si hezky od plic zakleju. Rozbíjet věci, které jsem si sama kupovala, to mi připadá nesmyslné. Většinou mne pozlobí něco, co nedokážu podle návodu složit. Chybí kousilínek, ale vidím, že je něco špatně a není to správně. Takže potom jde návod smětrem koš a zkouším logicky poskládat, co je třeba. Správné zaklení funguje jako spouštěč. Nevím jak je to možné, ale potom jde vše bez nejmenšího problému.
Je hezké umět se ovládat alespoň na veřejnosti, ale není zdravé prudké emoce potlačovat. Ten adrenalín, který během rozčílení stoupne, je vhodnější rozumným způsobem nechat „vybublat“. Znám hodně lidí, co mají problémy se zablokovanou páteří nebo krkem právě kvůli potlačovaným emocím.
Zvláštní je, že mi v poslední době rozčílení lidé připadají k smíchu. Když si uvědomíte, kolik je to zbytečně promrhané energie, tak je to skutečně důvod se pobavit. Většinou si představím všechny vzteklouny v řadě a napojené na žárovku – tak si myslím, že by tím šlo slušně osvětlit i větší náměstí. No a potom se tomu nezasmějte.

Já ho upřímně nezvládám =^) Skoro vždy to odnese nejbližší věc kolem mě. Už to mají za sebou dva telefony, budík a x dalších věcí :) Občas se ale modlím, aby se mi tenhle amok nestal někde mezi lidmi, né že bych byl až tak moc agresivní, ale pár lidí už ve mně ten pocit vyvolali, a to bych potom za sebe neručil a to hlavně v případě že si to ten dotyčný zaslouží :) hold jsem asi ma-góóóóór :D

Jak kdy…:-)