Pokud nezvládáte to, co uvádíte, je opravdu dobré navštívit psychologa.

Přečtěte si článek, v němž si řadu věcí ujasníte. Autorka Nikola Šmorancová Šraibová
https://psych­ologie.cz/je-mi-jedno-co-si-myslis/

" Nechtějte za každou cenu, aby vás všichni milovali. Nejde to."

Nedělejte si starosti, co si o vás druzí myslí.
Uvědomte si, že se rozhodujete na základě svého JÁ, hodnot, které uznáváte.

Vy máte přece svá přání, sny, ty nemůže nikdo za vás snít a vytvářet.

Vy jste za svůlj život zodpovědný, za své myšlenky, činy, postoje . Nikdo vám nemá právo určovat, co má dělat.

Přece mluviti stříbro, mlčeti zlato. Když nechcete mluvit, tak dejte najevo, že nasloucháte.

Co považujete za blbosti, nevím, neřešte je. Co nemůžete změnit, je zbytečné nad tím přemýšlet.

Najděte si koníčky, čtěte knihu, choďte na vycházky, na společné akce atd.

Neuvedl jste, kolik je vám roků.

Dalajláma napsal:

„Celý svět je obsažen v tvém vědomí, v tom, jakým způsobem vnímáš skutečnost. Neexistuje žádné dobro ani zlo, je jen pozitivní a negativní. Podmínky a události se utvářejí podle tvého vztahu k nim. Snaž se vždycky pobývat v pozitivní atmosféře, nezatěžuj se negativními emocemi a obavami. V tom je tajemství zdraví, krásy a harmonie.“

Upravil/a: annas

Co si o mně myslí druzí, neřeším. Jenom dobří známí a lidé, na kterých mi záleží, řeknou skutečnou pravdu. I nepříjemnou…
Chovat se přirozeně je základem vědomí být sama sebou. S tím souvisí také rozhodnutí vyjádřit vlastní názor, dělat něco po svém. Pochopitelně s rizikem, že ne všem se takové jednání líbí.
Co nemohu ovlivnit nebo změnit, neřeším. Vážně beru věci důležité a podstatné.
Strach z lidí jsou možná špatné zkušenosti, je lépe na ně zapomenout. Naštěstí je /doufám/ stále většina lidí slušných a tolerantních, bez cílené snahy ubližovat.
Život je nejen příliš krátký, ale také nepředvídatelný. Stojí za to nepromarnit krásné a příjemné okamžiky, nezabývat se malichernostmi.
Hodně věcí je možné naplánovat s předstihem. Nikdy však s jistotou nevím, co přijde v následující vteřině či minutě…

Pokud to nezvládáš sám, navštiv psychologa. Jedno, dvě sezení a je po problému.

Snaž sa žiť tak, aby tvoji potomci sa nemuseli za teba hanbiť. Ži vlastným rozumom, tak aby ťa nie ľudia, ale tvoje činy oslavovali.

To jsou otázky, které souvisejí s nedostatkem sebeúcty nebo cílevědomosti. Je správné si tyto problémy uvědomit, není správné se ptát „jak přestat“. Musí se odstranit příčina. Věnovat se tomu, v čem jsem dobrý nebo aspoň spokojený. Tím získám sebeúctu = „mít se rád“. A stanovit si nějaké příčetné a měřitelné cíle a směřovat k nim bez ohledu na okolí. Pak tyhle otázky přestanou samy od sebe.

Pokud to zatím nejde, začít s jakoukoli víceméně debilní fyzickou aktivitou, třeba posilovna nebo běh a počkat, co tě během jednoho dvou měsíců napadne. Pokud ani to nejde, je to deprese a zajít rovnou za psychiatrem: psychologové jsou všichni na dlouhé lokty a když už, tak si vybrat psychologa z medicíny, ne z filosofické fakulty.

»Život je dost krátký na to,
abych se pořád něčeho bál a nad něčím přemýšlel.«

Přesně tak!
Navíc ti, kterých se „bojíte“, mají nejspíš plnou
hlavu starostí a obav, co si o nich myslíte Vy.

Tak tohle bych potřeboval vědět také. Odpověď ti sice nepomůže, ale třeba to tady někdo napíše.

Ad magorvkleci:
Psychiatr je ČISTĚ o medikaci- berličkách. Psychiatrie je tedy dle allopatické medicíny ústavem pro lidi o berlích, kde k nápravě poškození dochází jen zřídkakdy, pokud vůbec! Mýlím-li se… ?

Upravil/a: zjentek

Soustředit mozek na duležité věci co jsou potřeba k životu, nebo ti hrábne.