Pořád v něm ještě sedím. Bohužel hračky už tu nemám. Chybí mi
lego, seva a technik. Dále dřevěné kostky ze kterých jsem stavěl
katedrály a pak a pak je nadšeně bořil. Pak přišla éra počítače,
která mě postupně vzala ty návyky s hračkami a vystřídaly je
počítačové hry a s nimi i vysedávání u pc. A teď zpět k tématu.
Měl jsem do jistého věku pokoj se ségrou a zezačátku tam byla harmonie,
ale časem jsme měli svoje pevné území přes které se němělo chodit.
Psací stůl, skříně a hromady dinosaurů a vojáčků vyskládaných na
poličkách. Spousta plakátů z počítačových her a filmů. I tak jsem
v pokoji trávil málo času a většinou pořád lítal po venku. Postel jsem
měl v pokoji vedle a ségra taky, jenže časem mi začalo vadit její
chrápaní a tak jsem si prosazoval požadavek, aby se mi postel dala do pokoje
a místnost s postelemi vedle byla jako její pokoj. Světe div se, ale klaplo
to a pár let to dobře fungovalo. Čas však nečeká a nyní už žije
v Německu s přítelem a já tu dřepím sám jako starý mládenec, ale zase
mám soukromí, takže můžu holkám ukazovat tvrdost postele. :)
PS: Lidi zkuste oskenovat nějaké staré fotky a poslat odkaz na obrázek ať
se dostaví nostalgie. :)
0 Nominace Nahlásit |
Asi pětkrát jsme se v mém dětství stěhovali, takže popíšu jen ty
poslední dva – ostatní už nemám v paměti… Původně poměrně velká
místnost s parketami (dodnes si pamatuju ten specifický zvuk, jak vrzaly…),
kobercem, dvěma velkými šatními skříněmi, piánem (na něj hrála až
o deset let později sestra), košem plným hraček a kusem nábytku
(skříňkou) plným her, knih a stavebnic. Nabízel výhled na kurník, každé
ráno mě budily slepice svým kdákáním…
V pubertě jsem to vyhmát: krátce před narozením sestry se předělala
poslední zbývající půdní místnost (celý byt byl vlastně původně
půda) na její pokojíček, ale sotva byl hotový, usoudili jsme s rodiči,
že z různých důvodů bude lepší, když jí přenechám ten svůj a půjdu
do jejího (byl o mnoho menší – už dávno jsem nepotřeboval tolik
prostoru; nabízel větší soukromí, které jsem v pubertě naopak
potřeboval – nebyl totiž průchozí; a v neposlední řadě onen
průchozí budoucí sestřin pokoj strategicky sousedil s koupelnou, takže
nabízel velmi praktické házení počuraných plín z přebalovacího stolu
rovnou do koše v koupelně). Maminka, která se do něj přestěhovala spolu
se sestrou, ovšem nebyla nadšená z oněch slepic – každé ráno jsem
skrz stěnu slýchal naštvané hlášky typu „já tam hodim granát“
:{D>
Bylo to krásné prostředí. I výhled krásnější – už ne do kurníku,
nýbrž do zeleně veliké zahrady. Po stěnách obrazy, většinu z nichž
malovala maminka v těhotenství podle starých čínských mistrů – a taky
jeden obraz ode mě (malba ibišku, v níž jsem zúročil veškeré
zkušenosti z výtvarné školy. Prý byl jak od Maneta :{D>); ze stropu
visela čínská slaměná dekorace s mušlemi na provázcích, kterých když
jste se dotkli, zavadily o sebe a vydaly líbezný zvuk. No a polovinu pokoje
zabírala ohromná postel, kam se lezlo po žebříku, tudíž nabízela
v případě potřeby soukromí naprosté. Bylo to moje malé království, na
nějž dodnes vzpomínám. Z toho žebříku jsem jednou v noci spadl a uhodil
se do hlavy – nic vážného, zaspal jsem to. Každopádně na tento pokoj
nikdy nezapomenu. Lásku k němu jsem jednoho dne upřímně vyjádřil
slohovou prací, za niž jsem právem sklidil podtrženou jedničku – to je
tak, když se něco píše s láskou. Dodnes bych na něj byl s nostalgií
vzpomínal, kdybych už byl nevěděl o nepříjemných rodinných okolnostech,
které jeho stavbě předcházely.
Dodnes pamatuju svoji ironickou hlášku nad mamčiným fotoalbem pod fotkou
tohoto pokoje, který měl být původně sestřin: „Pokojíček už je
připravený…“
… a já na to: „Ale uplně pro někoho jinýho…“ :{D>
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Nadherne. Tatka vykouzlil z obyvaku, ktery mel dve okna, z toho jedno balkonove obyvak + detsky pokoj. Ten byl sice mini, ale zajimave, co vse se do nej veslo. Postele byly poschodove, ale kolmo k sobe a cela konstrukce byla kovova a spojena vcetne policek, drzaku na dva kvetinace + zebrik. Ja spala nahore. A do te steny, ktera oddelovala obyvak s pokojickem, se dalo pichat spendlikem, coz bylo skvele misto pro nase obrazky, plakaty s nasimi idoly. Nechybela knihovnicke, totez kovova konstrukce s policemi a dvema skrinkami na knihy. A z druhe strany postele pracovni stul a velkym drevenym otacecim kreslem. A to vse natreno na cerveno. To vite holky… a dost sneni… Nebudu rozepisovat hracky atd. Kazdy ma vzpominky na ten svuj nejhezci pokojicek 🙂 a kdo ho nemohl mit, tak mel nejaky hezky koutek v obyvaku a nebo u babicky …
Upravil/a: yuko
0 Nominace Nahlásit |
Jo,jo – můj pokojíček.................
Co jsme se v něm navyváděli skopičin a alotrií.
I s mým věrným kámošem – plyšovým méďou.........
http://www.jpeg.cz/images/2016/06/22/Y4qfs.jpg
Nikdy jsem si na pořádek nepotrpěl,ale vždy jsem našel to,co jsem
potřeboval.
Fakt je,že by občas bylo nutné utřít prach.
Upravil/a: fcoop
0 Nominace Nahlásit |
Žádný, spal jsem v obýváku na gauči, kde mi rodiče celý večer kouřili. Hračky? Jednoho angličáka na kterého jsem si vydělal roznášením pošty. Když vidí kolik hraček mají dnes děti a jak si jich neváží, tak je mi zle.
2Kdo udělil odpovědi palec? Drap, Pepikkofdg
před 3053 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Velké okno, psací stůl, válenda, velká vestavěná skříň, židle křesílko, ještě lampové radio. Několik obrázků a to bylo tak asi všechno.
0 Nominace Nahlásit |
Měli jsme pokoj společný s bráchou,byla tam spousta angličáků,později v 15.-16.letech začal brácha lepit motorky a já kamiony.Na stěnách byla spousta plakátů metalových kapel,metal posloucháme oba dodnes:-)
0 Nominace Nahlásit |
Díky několikerému stěhování mi symbolizuje můj pokoj jen nábytek – skříň s nástavcem a TV stolek (socialistické super značky Universal), válenda s kvalitní bambusovou rohoží na zeď, pérovací židle a zelený nezničitelný koberec z jakéhosi neznámého umělého materiálu. O rok mladší sestra měla totožný nábytek (jen židli měla jinou), asi proto, abychom si nezáviděli. TV stolek měl výhodné rozměry, že jsem ho mohl používal jako svůj osobní stolek. Plakáty a fotky jsme měli povoleno lepit pouze dovnitř skříně. Na nějaké citové vazby či zážitky si v souvislosti s dětským pokojem opravdu nevzpomínám…
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Já žádný pokojíček neměla. Toužila jsem mít trochu soukromí oddělením části ložnice, ale bylo jen jedno okno a ještě tam byly dveře do koupelny. Proto moje děti měly pokojíčky každý svůj a hodně brzy. Mělo to spoustu výhod pro ně i pro mě – chodila jsem tam jen větrat.
0 Nominace Nahlásit |
Já jsem taky nikdy vlastní pokojíček neměl, tak jsem využíval obývák. Skoro do každého prostoru jezdil plechový vláček na klíček, koleje byly doslova všude (k nemalé radosti rodičů). Ale naučili mě po sobě hračky uklízet, jinak jsem se nesměl dívat na kačera Donalda v televizi. To byl pro mně největší trest.
0 Nominace Nahlásit |
U mých dětí se pokojíček měnil asi každé 2 roky, jak šly do puberty, tak musely zmizet všechny dětské motivy a teď vpadá tak formálně, že připomíná spíš kancelář něž pokojík :). Minulý rok už byla snad poslední přeměna, na aukru sem sehnal nábytek, na http://garol.cz/ nové garnýže a už nechci dětský pokoj ani vidět :)
0
před 3021 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Muj detsky pokojik byl vymalovany na ruzovo, mela jsem starou komunistickou valendu starou 20 let, koberec se vzory , psaci stul a nabytek ve svetle modre barve a vsude byli medvidci a panenky. Nikdy jsem tam nespala, byla jsem srabik a radsi jsem spala s rodici. Museli mit radost 🙂
0
před 2981 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Psal se rok 1965 a do rodiny o čtyřech členech, kteří šťastně obývali 2+1 bez výtahu se narodila holčička.Kontrolní otázka : Jakou barvu měla výmalba jejího pokojíčku?
0
před 2703 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Já mám 3 letého syna, takže má v pokoji spoustu hraček a plyšáku. Prostě klasický dětský pokoj. Pokoj jsme mu vybírali z https://www.hmnabytek.cz/detsky-nabytek/ , kde jsme koupili celou sestavu, aby měl všechno hezky sladěný.
0
před 2020 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Můj dětský pokoj je stále krásný a plný hraček, ale to jen proto, jelikož to je teď pokoj mého syna. Bydlíme totiž v mém rodném domě a dětský pokoj je stále ve stejné místnosti. Z mého dětství tam již nic není, ale život jde dál a můj syn si vybral i dekorace do dětského pokoje ze stránek https://www.dreamboutique.cz/dekorace-do-detskeho-pokoje/.
0
před 767 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Co si tak vybavuji, tak jsem žádný dětský koberec neměl. Možná jenom takový ten dětský hrací. No ale jinak jsem to měl hodně minimalisticky založené. Bydleli jsme s bráchou tři v jednom pokoji, takže je asi jasné, že nebylo zase tak moc toho prostoru, který bychom si každý sám pro sebe přáli. :)
Co si tak vybavuji, tak to nebylo nic speciálního. Sem tam nějaké hračky, postel, stůl na učení a knihovna s knížkami. Když jsem byl pak starší, tak tam přibyla televize a počítač, ale ten byl u nás doma dlouho sdílený pro celou rodinu a na příděl. :D Dneska to mají děti o dost snazší. My tomu našemu kupujeme pravidelně hračky na https://www.deti-hracky.cz/ a ještě k tomu má ten pokojíček fakt jako klícku. :)
Holky, měla bych dotaz… Kde nakupujete dětské věci – oblečení, hračky, potřeby? Jako jasně, já vím, shopů je celá řada, ale já budu moc ráda za vaši osobní zkušenost a doporučení :)
Ahoj, já mám moc ráda shop momkids :) Znáš ten shop? Mají super věci – oblečení, potřeby pro děti a taky hračky. Tak tam mrkni. Jo a taky mají super ceny, seženeš tam věcičky už za 49 korun.
No, tak jsem se na ten shop dívala a jako fakt, mají tam opravdu skvělou nabídku za ty peníze… ale nemůžu si pomoct… co kvalita, jsou to kvalitní věci?
Kdybych si teď mohla vybrat, tak bych rozhodně chtěla domečkovou postýlku. Ta se mi líbí moc… to za nás nebylo :(
Ale musím teda říct, že na dětech si tak trochu plním dvy sny :D Snažím se, aby jejich pokojíček byl hezký a útulný.
Můj dětský pokojíček nevypadal úplně moc hezky a tak bych to tady ani nechtěla nijak rozmazávat 🙂 Ale právě proto se snažím našim dětem ten pokojíček udělat co nejlepší a proto jim třeba vybíráme i kvalitní nábytek jako je třeba z těchto stránek zde – https://www.atan.cz/detsky-nabytek … Myslím si, že děláme dobrou práci a každý rodič by měl podle jeho možností 🙂
Spoustu her, nějaké stavebnice, hodně knížek, několik autíček, plyšového medvídka, už si na všechno ani nevzpomenu. Hračky a takové věci se měnili podle věku a podle současných zájmů.