Jak vypadá očistec po sebevraždě fyzického těla?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Neřeš hlouposti.

Žádný očistec není, to je propaganda svatých parasitů, zvaná náboženství, aby mohli nosit Leintuchy, nemuseli makat, a přeci se měli, jak prasata v žitě.

Jestli to ale chceš vyložit dogmaticky, tak sebevražda je smrtelný hřích, teď už podle rané patristiky jde duše rovnou do cholery, tečka.

Aby tam však bylo plné zavinění, musí být plné vědomí při páchání hříchu. Třeba blbí se berou jako kánonický děti, a tam už tu jistotu nikdy nemáš.

Kdysi se tohle hodně řešilo, protože podle toho záleželo, jak se bude nakládáno s tělem, zda se mu vypráví katholický funus (je svátostinou), zda bude pochován na svatým poli (vysvěcená půda), nebo ho ras / katovský pachole zahrabe někde poblíž Galgenbergu (přímo do Galgenu se sebemordýři nezahrabávali, přeci jenom, byl to menší dellikt, než Mord na pantátovi z Prußitz, víš jak!).

Takže se zkoumalo, zda-li se pachole pověsilo dobře za hrdlo, anžto si zoufalo nad tíhou žití (=smrtelný hřích, odřízne ho kat, zahrabat u Galgenbergu), či-li z prostý lehkomyslnosti (=taky smrtelný hřích), a nebo, anžto ho správce patrimoniální správy tejral, či mu spílal, či jej zanedbával na stravě měrou tuze hrubou, či něco podobnýho (=správce měl big problem, skončil jako správce a šel, většinou, i před hrdelní pravotu!; viselce svěšeli zbožní věřící, obdržel katholický funus, byl zahrabán v svatý pole).

Nám to může přijít bisarní, ale v tý době to bylo tuze důležitý. A protože to bylo tuze důležitý, hrubě se kol toho papírovalo, zapisovalo, proto to víme a známe, máme to v kronikách.

U tebe fakt nevím. Na jedný straně jsi jak předpubescent, na druhý straně úplně dylino taky nejsi.

Odpověz si sám podle toho, co jsem ti výše popsal.

Neexistují pádné důvody pro sebevraždu. Žádný dostatečně zbožný člověk ji nespáchá.

Sebevražda je smrtelný hřích, a proto duše zemřelého neskončí v nebi.

Jinak očistec je výmysl katolické církve.

Z pohledu křesťanství, sebevražda je těžkým hříchem, protože člověk se ujímá práva na život a smrt, které podle tohoto náboženství patří výhradně Bohu. Jelikož je sebevražda vážným a konečným hříchem bez možnosti pokání, je obecně viděna jako velká překážka pro vstup do nebe.

Nicméně, křesťanství považuje Boha za milujícího a soucitného, takže poslední slovo o smrti a posmrtné bytí je dáno Bohu. Bůh může zohlednit celkový život člověka, jeho duševní stav v okamžiku sebevraždy a jiné faktory, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí posledního soudu.

Pokud jde o očistec, je to koncept, který se primárně vyskytuje v katolickém křesťanství. Je chápán jako místo či stav, kde duše podstupují očištění od hříchů před vstupem do nebe. Křesťanské denominace lišící se od katolicismu věří, že po smrti duše přímo vstupuje do nebe nebo do pekla.

Vzhledem k tomu, že očistec je náboženský a duchovní koncept, nemá fyzickou formu nebo „vzhled“. Pokud duše člověka, který spáchal sebevraždu, vstoupí do očistce, může se předpokládat, že by prošla procesem očištění od hříchu sebevraždy stejně jako od jiných hříchů.

Tato otázka je velmi citlivá a složitá a názory na ni se mohou lišit. Tradiční učení říkají, že sebevražda je neprospěšná pro duši, ale současné pochopení psychologie a duševního zdraví přineslo více soucitu a pochopení pro ty, kdo se ocitnou ve stavu takové zoufalství, že zvažují nebo spáchají sebevraždu. Pro konkrétní otázky tohoto typu je nejlepší obrátit se na duchovního rádce nebo kněze.