Delejte si svoji praci .. skolu .. , nevsimejte si toho , nereagujte. Budte sva , do niceho se nenutte. Ani ne do kladne , ani ne do zaporne " role ". Takova jaka jste … to je cesta k uspechu. Ale ta cesta je nekdy moooc dlouha … -iv-

Obrnit se, přecháízet to, pokud možno si jich nevšímat, ignorovat.

S takovými lidmi jsem musel pracovat,tedy i vycházet,ale pouze pracovně,jinak jsme si nikdy neměli co říci.

Snaž se kontakt omezit na nezbytné minimum, když se na něco zeptají, odpověz SLUŠNĚ ale stručně, když jim budeš potřebovat něco ohledně práce, řekni to taky co nejstručněji a bez emočního zabarvení. Taky to znám, „ředitelé zeměkoule“ jsou všude. Nejhorší je, že oni nikdy nejsou sami, vždycky se seskupují i za cenu, že by za nimi měl ten druhý přijít na směnu ve svém volnu – což s oblibou navzájem dělají. A pak prudí všichni. V tom případě nezbývá než si plánovat přestávky tak, aby se vám nekryly a v zázemí jste se nepotkávali a když, dělej jako když tam nejsou. Čti si, hraj si na mobilu, nebav se s nima, ignoruj je. NAJDI SI SVÉ PŘÁTELE, jistě se i ve vašem kolektivu najde někdo, kdo jejich životní styl nebere. Ale hlavně, za žádnou cenu, jim NELEZ DO ŘITI, NA JEJICH ÚROVEŇ SE NESNIŽUJ, MÁŠ SVOU HRDOST! Což jsi naštěstí sama napsala.

Přijatelné řešení asi neexistuje.Záleží na situaci a okolnostech,které znáte jen vy.
Buď něco jako ozbrojené příměří, nebo válka, partyzánská válka,mrtvý brouk, nějaká dohoda,nebo se mrkněte na adresu:

http://www.hrnew­s.cz/lidske-zdroje/firemni-kultura-id-148698/jak-na-strach-a-zlobu-mezi-kolegy-id-460356

Každopádně – není co závidět.

Dokáži si to představit. Když s nimi nevycházíte, tak se jim zdáte divná, ale přitom naopak divný jsou oni. To chce si jich nevšímat nebo jim to nějak těžce oplatit.

slad08: moc hezky řečeno.

Nejhorší pak je, když je těmto lidem nakloněn i šéf. Pokud si ale člověk hledí své práce a dělá ji dobře, pak by neměl být problém.

kašlat na to, co si myslí. Je spoustu knížek o asertivitě, ale než se člověk naučí tyto techniky, je možné že svého neoblíbence zabije.
Nejlepší je říct si, že proti mě je nula.

V rámci pracovního/školního styku slušně, ale odsuď až podsud. Nepustit si je k tělu, nesvěřovat se jim. Pomluvám stejně nezabráníte, takže zbývá se nad ně jedině povznést, nevztekat se, nevěnovat tomu pozornost.
Ale chce to notnou dávku sebezapření a duševní síly, nenechat se někým jen tak rozhodit.