Jak vzpomínáte na své pubertální příhody a dobrodružství?

S úsměvem a nostalgií. Je to už několik desítek let.

Popravdě nebýt přímé výzvy, tak nevzpomínám. Soustředím se na dnešek a hledím směrem k budoucnosti (jakkoliv to je dosti diskutabilní u někoho, kdo by si měl spíše hledět výběru krematoria apod. věcí) 😉 😁

Tehdy (v pubertě) to prostě bylo JINÉ. Zatáhnout holku do kina (nejlépe na thriller či horor, aby měla důvod se k tobě „ze strachu“ tulit) a doufat, že tě nechá sáhnout na prsíčko… 😉

Dnešní průběh puberťáckého rande mi přijde divný. Sedí (dosti odtažitě) vedle sebe (v lepším případě, v horším je mezi nimi třeba stůl apod. „maličkost“), rypáčky zaražené do mobilů (musí se svými přáteli v reálném čase SDÍLET „zážitky z rande“) a vzájemně spolu prohodí asi tolik vět, jako pětidemoliční vláda vykoná ne zcela beznadějně idiotských skutků. Na závěr ho pipka bleskově přeblafne a pá. 😕

SAKRA – už zvracím kydy, které jsem jako mlaďas nesnášel (všechny ty nářky dědků „to za císařpána/Masaryka, TO bylo JINÉ, kdepak dnešek“). NJN, ale ONO TO BYLO JINÉ. Myslím, že internet a digitální technologie přinesly TAKOVOU ZMĚNU, že kam se hrabe VŘSR apod. bejkárny. Ovšem i tak musíš vzít v potaz, že když je člověk mladý a bez zkušeností, tak nebe je modřejší, i travička byla zelenější… 😉 😁

Ako to hovoril mjr. Terazky? „Čo bolo, bolo, terazky som…“ Svet človeka nebol nikdy čiernobiely. Neboli len víťazstvá, rovnako ako neboli len prehry.
Koleso času nezvrátite (zatiaľ), ale spomienky na prežitý život, pokiaľ ich neskresľujete a neprispôsobujete vašim súčasným potrebám, dokážu byť dobrou ukážkou života rodičov svojim potomkom.
**Nie, nechcem zvrátiť dej času pre zmenu súčasnosti, neprispôsobujem si minulosť ** (ako to mnohí robia), ale svojim rozprávaním o cestách časom nielen o živote vtedajších súčasníkov a prípadne aj svojich výhrach, ale aj o chybách nielen svojich, ale aj vtedajších súčasníkov v minulosti, varujem súčasníkov a ich pokračovateľov pred ich praktickým opakovaním rovnakých chýb.

Upravil/a: led

Já výborně ale mé okolí nevzpomíná moc v dobrém 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Nevzpomínám, jen tu a tam, když někdo „vyzvídá“, povyprávím (co chci) 😉
Nic bych otáčet/vracet nechtěla. Co bylo, to bylo a asi to tak mělo být….
„…tehdy jsem aspoň mezi lidmi něco byl…“ ⇒ jste si tím tvrzením jistý, nebo je to jen nostalgická domněnka a vzpomínka? Teď nejste nic? Pošramocené sebevědomí, nenaplněné představy?
V každé době /věku, jsem něco/někdo, mezi lidmi.