Měli maso vystavený, nebo v nádobách s ledem, chráněný před teplem a mouchama, nebo jak?
Nevím, jestli kupovali maso, po kterým chodily mouchy, ale maso, který by bylo hodiny na slunci, mimo chlad, by snad nekupovali, ne?
A co v zimě?
Doplnění: Proč, jestli nejsem z vesnice?
Jestli mě paměť neklame, tak ve hrách, filmech atd. je to nejspíš ukázaný nerealisticky, protože tam nejspíš je maso jenom položený na pultu, ryby pověšený atd. bez ledu.
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? aliendrone, Dvorní šašek před 895 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Nejsi z vesnice, co? 🙂
I. Hrady, manské hrady, zámky, dvory, atp.:
Šlechta se ládovala zvěřinou. Zvěřina se ulovila, vyvrhla, nevolníci jí stáhli a, buďto, se nasolila, nebo se dala do sklepení na led. A co nejdříve šla, samozřejmě, do kuchyně. Pokud byla „navilá“, no tak byla navilá, no tak se panstvo zblilo a bylo zblité. Naši předci neměli tyhle znalosti, v každém bochníku chleba potenciálně číhala frajerka s kosou v podobě námelu – „příjemná“ záležitost, umíráš v krečích a ukrutných bolestech za plného vědomí na zástavu dechu.
Pokud se maso na hrad, zámek, dodávalo, tak ale živé, poráželo se až tam, a pak co nejrychleji zpracovávalo. Co zbylo: nasolit, na led.
II. Města.
Do měst se dodávalo maso, opět, živé. Mistr cechu řeznického ho porazil, naporcoval, a měl řeznický krám. Nebyl to debil, protože tehdejší společnost si nemohla dovolit, jako dneska, živit debily, takže tak zhruba věděl, kolik masa prodá – měšťané žrali podle pětiletého plánu! 🙂
III. Vsi.
Už jsem to tu psal: dnes nám to může připadat divné, ale naši předci žili – celkově – v souladu s církevním rokem. Tehdy nebyli nevěřící, prostě to byla součást doby, danost, nad kterou nepřemýšleli. To až teď se vynořují roje „myslitelů“, kteří ale stejně vymyslí leda tak to, že mají „prášky na hlavu“. Nevolník neznamenalo automaticky nuzák, často ba naopak, ale i ten nejbohatší nevolník byl svázán s lénem a mohl chovat tolik zvířat, kolik mu to léno umožnilo nakrmit. Takže se zabíjelo na velké svátky, pak se nevolníci přežrali, protože taky, že jo, drželi půst (ono postních dnů bylo ve středověku přes 180, a v ranném novověku pořád hrubě přes 100), muselo vyškvařit sádlo, lůj, lanolin atp., slanina se musela vyudit a nasolit, a zbytek se prostě sežral.
Jak, jako, mouchy? Myslíš, že mojí praprarodiče, z kterých dědek se uměl jenom podepsat, a bába měla dvě třídy, do kterých chodila čtyři roky, a ještě propadla, věděli, že mouchy mohou přenášet nějaké mikroby? Myslíš, že věděli, co to je mikrob? Samozřejmě, že nevěděli!
Lidé ve středověku prostě věřili, že mouchy „vzniknou“ ze zkaženého masa. Tak, když byly na mase mouchy, tak se prodalo levněji, no. Problém vyřešen, ne?
5Kdo udělil odpovědi palec? Odpovědi.cz, GM, dgfdgf, dubraro, aliendrone
před 896 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nesmíš tyhle věci brát moc akurátně, víš? Dnes nikoho nepřekvapí film, ve kterém je středověkým RYTÍŘEM ve zbroji nějaký bubakin (často celá smečka). Nebo nějaká sexy oděná Amazonka. Ukazovat fakt, že bubakini existovali pouze ve formě importovaných sluhů/otroků je rasově nesnášenlivé, tak se musí pravdě trochu pomoci (v rámci pozitivní diskriminace a genderové vyváženosti), no. Tyto bejkárny jsou záležitostí cca posledních 50 let. Víš že třeba ještě v padesátých letech 20. století byl NUCENĚ léčen (na PŘÍKAZ britského soudu) z homosexuality geniální zakladatel kybernetiky Alan Turing? Léčba byla vskutku účinná, v jejím důsledku spáchal sebevraždu. :(
A něco jako řeznictví TAK JAK HO ZNÁME DNES prostě neexistovalo. Víš jak se prodávalo maso na zakarpatské Ukrajině relativně nedávno, v době bývalého SSSR? (tehdy to byla tzv. „zakázaná oblast“) Před krámem stála „óčereď“ lidí, pak přijel náklaďák, složil třeba hovězí půlku (scifi, zpravidla vepřovou či skopovou). Prodavač ji dal na pult a už to frčelo. 1. zákazník 500g, další 1200g a prodavač od oháňky k hlavě odsekával pozadované množství. Něco jako „chtěl bych kližku“ nebo „půl kila svíčkov=“ prostě NEEXISTOVALO. Ber co je NEBO smol pachol. A maso se ještě ten den prodalo, někdy ani na všechny ve frontě nestačilo. :)
Všechno to je o načasování. Proč myslíš, že se DODNES vesnické zabijačky dělají hlavně v zimě? Proto, aby selka měla čas všechno zpracovat, aby se to nezkazilo (mrazákem je samotné zimní počasí). A i tak u toho je hrůza lidí (pomocníků – sousedky/é apod.). Dnes pomohli oni tobě (a dostali výslužku), zítra ty jim. Byla to NUTNOST. Ve středověku cechovní monopol (jak píše Filip84) zajišťoval to, že řezník PRODÁ, protože jinde se koupit NEDALO. A pokud se neprodalo všechno, tak se maso konzervovalo (zpravidla do soli či uzením) nebo se z něj vyráběly uzeniny, paštiky a vůbec kdesicosi. Klobásy původně NEJSOU primární výrobek, šlo o zbracování neprodaného masa, prostě aby se VŠECHNO za zabitého kusu dobytka zhodnotilo. Tenkrát lidé byli spořiví a překvapivě efektivní. A soudky nasoleného masa se VŽDYCKY prodaly, protože NEUSTÁLE probíhající konflikty nedovovlily, aby se nasolené maso zkazilo. VŽDYCKY se našla „armáda“, která „šla do války“ a ta měla hlad. Plenění je jako zdroj obživy velice výhodné, ale NESPOLEHLIVÉ. A věř mi, že bys NECHTĚL velet hladem řvoucím žoldnéřům, ono by se mohlo stát, že přeběhnou k nepříteli. Přirozeně mluvím o vlastní/přátelské armádě, cizí/nepřátelská se nakupováním nezdržovala a brala všechno, co se nepodařilo schovat. ;) :D
Tudíž kombinací výše zmíněných postupů se dosahovalo toho, že se maso obvykle nekazilo a to bez ohledu na nedostatky v chladící technice. Venkoncem i v chladném sklepě maso dobře vyvěšené vydrží týden a to nemluvím o tom, že třeba zvěřina se MUSÍ nechat „zamřít“, než se začne zpracovávat. S použitím dnes nepoužívaných technik (jako třeba otírání vyvěšeného masa roztokem převařené vody s octem a solí) jsi mohl v dobrém sklepě udržet maso „v kondici´“ možná i déle, než týden. Takže BYLO i na výběr, co řezník dal „na pult“. No a pokud rozdváděná měšťanka chtěla extra, tak se jednoduše s řezníkem domluvila. Chci kýtu! OK, přijďte příští týden v úterý, bude čerstvá z porážky. To samé platilo při velkých objednávkách (např. svatby apod.), prostě se to naplánovalo tak, aby bylo vše přesně na čas. To se ostatně týkalo nejen řezníků, ale víceméně VŠEHO. Svatba se tenkrát ohlašovala dlouho dopředu právě z těhle důvodů, byla to NUTNOST. I dnes to není easy, když do toho chceš šlápnout, přípravy jsou často TAK složité, že existují FIRMY, které se „svatební logistikou“ živí. A obstarávají vše – od místa konání, přes svatební šaty, administrativní opruz až po hostinu či ohňostroj a dopravu hostů. :)
A mouchy? Na ty tehdy kálel Bílý Tesák – viz odpověď Filipa84. ;)
3Kdo udělil odpovědi palec? Odpovědi.cz, dgfdgf, Filip84
před 895 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
aliendrone mne navedl na sovětské prodejny potravin! To byl „příběh“!
Jo, za Stalina to fungovalo, protože kdo šidil, tak nebydlel ve vlastním bytě, ale bydlel tam, kde je chladno, a to dlouho, protože, samozřejmě, nebyl odsouzen za šmelinu, ale za přípravu atentátu na soudruha Stalina, a za antisovětskou propagandu k tomu dostal 10 let navrch (to byly tabulky trestů, a za antisovětskou propagandu bylo 10 let). A protože nikdo nechtěl bydlet tam, kde je chladno, tak raději nešidil.
No, ano, ale život není krásný, a tak jednoho ne/krásného dne i soudruh Stalin ležel v mauzoleu vedle soudruha V.I.L. A pak už to bylo pomalu, ale jistě, horší, a „grády“ to dostalo za soudruha Brezhneva. Já jsem četl, kdysi, vzpomínky jednoho studenta, kterak si přivydělával, za rané Gorbatschevovy éry, v jedněch nejmenovaných potravinách na nejmenovaném sídlišti v nejmenovaném provinčním městě Ruské sovětské socialistické federativní republiky:
Ten ne/systém fungoval takto: všeho bylo dost. Maso bylo, máslo bylo, vodka stolichnaya byla, uherské salámy chodily, v létě melouny, v zimě mandarinky. Jenže: co by z toho měla soudružka vedoucí, kdyby to soudružky prodavačky prodaly na prodejně „normálně“ za ruble a kopiejky? No, nic. No, právě! Takže, fungovalo to podle tohoto mustru:
Soudružka vedoucí byla na práci v obchodě kvalifikována správnou rudou knížkou. Nosila bílý plášť a kšeftu absolutně nerozuměla. Takže, ve kšeftě byl neskutečný bordel, potkani, švábi, ona tam stejně nikdy nechodila. Taky na krámě byla, běžně, k dostání březová šťáva (=voda s cukrem) v 3.0 l kanystrech, rajčatová šťáva v 2.0 l sklenicích, pak obrovské kostky margarinu (ze kterého soudružky prodavačky odřezávaly soudruhem kupujícím požadovaný kousek rezavou a špinavou drátovou pilkou), a pak konservy tzv. mořského zelí, které prý bylo velmi zdravé. A podobné věci. Ale k jídlu nic, jídlo se nedalo koupit, jídlo se muselo sehnat.
Takže, příběh prvý: mandarinky. Měl být Nový Rok, ze Sibiře měl přijet na soudružskou návštěvu soudruh Ded Moroz, a tak vůbec, tak na krám došly mandarinky: 35,000 kg. Officiálně se měly prodávat pouze veteránům a invalidům Velké vlastenecké války, kterých připadalo, na ten krám, 70,100, takže na jednoho vycházelo úchvatných 350 kg mandarinek. Ale, podle stranické direktivy, se jednomu veteránovi smělo prodat pouze 5 kg mandarinek.
Ty mandarinky došly v 12 kg bedýnkách (jestli jste někdy viděli mandarinky v krabici, či bedýnce, v obchodě, tak dnes mandarinky chodí v 5, nebo 10, kg krabicích, nejčastěji – pro srovnání), a věřte, že 35,000 kg mandarinek v 12 kg bedýnkách je opravdu, opravdu hodně bedýnek. A hodně mandarinek!
Soudružka vedoucí rozhodla, že se mandarinky prodávat nebudou. On, jako brigádník, musel ty mandarinky vyskládat do skladu, který jich byl doslova plný. A zakázala i zaměstnancům, aby si brali mandarinky domů. No jistě, byla to kráva nebeská, protože ona si nedokázala představit, co to je 35t mandarinek!
Teďka, jak byl těch mandarinek plný krám, tak ta mandarinková vůně se linula celým rajónem, i když byla zima, to prostě nešlo ututlat. Když se za pár dní vůně změnila na zápach (já tomu říkám „cytryny na zeleno-bílo“, pod pojem „cytryn“ subsumuju všecky citrusy, včetně pomela a limety, museli byste to vidět a cítit, jak to vypadá, „když se podaří, co podařit se má“, a třeba 1/4 palety „cytrynů“ je „na zeleno-bílo“, ne tak, když jich je 35t „na zeleno-bílo“ /je to podle Vieta, který prodával „veřové na kiselo-sladkó“/), a to, konečně, chefová dala Befehl a mandarinky se mohly prodávat – ale jenom „známým“: milicionářům, hasičům, úředníkům hygienického dozoru, lékařům, stomatologům, „zvláštním“ lidem, dobře oblečeným lidem nejasných professí, třídním učitelům dětí známých soudružky vedoucí, atp. Prodávalo se jim to přes rampu (jako všecko, co se v obchodě neprodávalo, ale shánělo), a všichni odcházeli s balíčkem z novin, aby nebylo vidět, co v něm je. Tímto způsobem se prodalo 12t, pořád ale zbývalo 23t mandarinek!
Tak soudružka vedoucí, milostivě, povolila prodej mandarinek těm, kterým byly, původně určeny: invalidům a veteránům Velké vlastenecké války, a to v povoleném množství: 5 kg na osobu. Prodalo se 500 kg. Pak, ještě, povolila, aby si každý zaměstnanec obchodu vzal 5 kg, takže ubylo 150 kg. Do prodeje běžným občanům!? Nikdy!!!
Pár dnů před Silvestrem se smrad změnil na opravdu nesnesitelný zápach. Mandarinky byly bílé, zelené, míčky, které praskaly (já tomu říkám, že „cytrynům praskla voda“), no a ten sliz z nich stékal ve skladu pod nohy, takže tam museli zaměstnanci chodit v gumákách, a ten sliz dosahoval skoro po kotníky, takže to i hodně klouzalo. Uklízet to nemělo smysl, ono skoro 23t mandarinek toho slizu vyrobilo do dalšího dne zase stejné množství. A tak se soudružka vedoucí uvolila, že se mandarinky pustí do přímého prodeje.
Akorát už se neprodávaly, jak měly, za SUR 3.50 / kg, ale za SUR 0.35, jako „výprodej na kompot“. A těch 23t se prodalo během půl dne!
Příběh druhý: maso.
Maso na krámě nikdy nebylo. Ne, že by nedorazilo, ono dorazilo, ale nikdy na krám nešlo – aby si řadoví občané, náhodou, nezvykli a nechtěli kupovat ještě maso! Beztak jenom otravují, furt něco chtějí, a ještě si stěžují, a vlastně zdržují od práce. Jedinou výjimkou byla „polévková směs“, a i k té se dostat bylo pro řadového sovětského občana výhrou! Když chtěl maso? V Moskvě se maso dalo – když měl člověk štěstí – i normálně koupit, takže nebylo výjimečné, že si ho tam létali občané nakoupit 2,000 km letadlem.
Tak ten skladník na brigádu dostal za úkol jít „nasekat“ maso, protože přijdou „interessanti“ (viz. výše), tak aby je bylo čím „pohostit“. Tak šel do chladničky, kde ze stropu visely celé půlky. Tak musel tu půlku sundat, uprostřed cimry stál špalek se sekerou, na tu tu ledovou půlku položit, jednou rukou držet a sekerou nasekat. Samozřejmě, že kusy masa a kostí se válely všude po špinavé podlaze! To nevadilo: to se posbíralo, zabalilo do novin a prodalo, jako „polévková směs“.
Občas, ale opravdu občas, dorazily slepice: hubené, namodralé, s hřebínky potaženými pergamenovým papírem. Ty se, samozřejmě, na krám nedostaly: prodávaly se přes rampu, a protože „interessanti“ hlavy nechtěli (z pařátů se dá udělat sulc, ale z hlav opravdu nic), tak se ty jejich hlavy, potom, válely všude kolem po rajónu a rvali se o ně toulaví psi.
Jestli je to všecko pravda, samozřejmě, nemám jak ověřit: je to orální pramen. Ale je to asi více, než pravděpodobné, že to tak asi, zhruba, nějak bylo. 🙂
Prosím Tě, pokud se chceš bavit o historii na bulvární úrovni, že jsi něco viděl ve filmech, či hrách, tak se bav, ale s někým jiným, ano? Žádný problém s tím nemám, ale já na této úrovni vést diskurs nehodlám.
Pokud jsi z mého postu nepochopil, proč by bylo lepší, byl-li bys z vesnice, bohužel, s tím nic nezmohu. Komu není shůry dáno, apatyce nekoupí.
Já jsem jenom chtěl říct, a řekl jsem to špatně, že mi ve filmech takovýhle nerealistický věci vaděj. Nechtěl jsem Vás znechutit.
Když uvážíš, že první „moderní“ cesty začal stavět až Karel VI., a ve větším až Marie Terezie, a že středověké cesty, pokud vůbec nějaké byly, byly nezarostlý pás uprostřed lesa, který se na mokrých místech zpevňoval trámy (byla doba dřevěná), tak ani není moc nějak reálné, jak by se to maso dopravovalo z místa A do místa B, aby se nezkazilo.
Měšťané nebyli nějaká vzdělaná elita, byli to koncesovaní řemeslníci: jeden švec, druhý krejčíř, třetí třeba řezník. Měšťanský dům (však pořád stojí) měl dole krám, nebo dílnu a krám, a nahoře se bydlelo. Cechy a konfese byly k ochraně těch řemeslníků, protože neměli-li by monopol, no tak by se ale neuživili. Takže, aby mohl někdo, dejme tomu, si postavit na tržišti stůl, rozložit na něj vepřové a prodávat, tak by musel být členem cechu řeznického a mít koncesi pro dané místo. Tu by nedostal, protože v tom městě bylo dalších několik mistrů cechu řeznického.
Ono to fungovalo: venkov dodával maso, mléko, zeleninu, dřevo, a za peníze si nakoupil co potřeboval: hřebíky, skleněné tabulky, nějaké ty boty, sukno atp.
Hygiena byl pojem naprosto neznámý, mikroorganismy jakbysmet, takže o tom, že by nikdo nekoupil zkažené maso, si nedělej illuse. Koupil. Ještě Rettigová popisuje, kterak připravit maso vzhledu a pachu nevábného, a to už jsme „včera“. Muselo se to zvíře sníst celé: kůže vyčinit, maso sníst, kopyta, paznehty a kosti vyškvařit na klíh. Tak to prostě bylo, to až my si můžeme dovolit ten „luxus“ plýtvání.
annas | 5283 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2650 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1357 | |
led | 1356 | |
aliendrone | 1181 | |
zjentek | 1079 | |
Kelt | 1014 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |