Orientace včely je závislá na slunci. Za dlouhá staletí si proto vypracovala i svůj systém, který však bez slunce absolutně selhává. Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem.

Představte si, že včela dokonce dokáže odečítat časový posun. Má tzv. topografickou paměť. Prostě, když jí zavřete v jeden večer do tmavé bedny, dáte jí do sklepa a vypustíte ji druhý den ráno, sebere se, na vstupu svého „mikroprocesoru“ (je to totiž pro nás včelaře dokonalý robot) si vloží čas, který strávila v bedně, na výstupu jí vypadne úhel pod jakým mají paprsky na její oko dopadat, vyletí do vzduchu, natočí se tak, aby sluneční paprsky dopadaly na její oči tak, jak dopadat mají a letí až narazí na svůj úl. A to doslova. Pokud totiž uhnete úlem jen o deset centimetrů vpravo, pak včelky budou místo do česna létat mimo právě o oněch deset centimetrů.(Net)

Je to,pravda,trochu delší,ale kdo se chce něco dozvědět......
http://www.n-vcelari.sk/sal/VCE­LY48.html

Zcela neomylně. Mají k tomu přece vyvinuté instinkty. Vůně rozkvetlých stromů se nese hodně daleko, takže včely si najdou i jediný strom uprostřed sídliště.

Vščely mají vybudovaný velmi dobrý informační systém. Pokud hledají potravu, vydají se průzkumnice různými směry. Ta která najde vhodnou rostlinu pro sběr se vrátí zpět do úlu a předá astatnám informaci kde, jakým směrem, a jak daleko je uvedená lokalita. Ostatní dělnice tam potom letí nejkratší cestou
Doplňuji:
Dokáží letět pro potravu až několik kilometrů. Nejvíce však využívají zdroje v nejbližším okolí

Upravil/a: Drap