Jak ukázat rodičům, že se o mě nemají tak bát.

Apelovat na ně – rozumovými a jinými argumenty. Ale to je spíš na ní. Musí se jim postavit, něříkám přímo vzdorovat, ale vystěltit jim, že to chce dělat a že to bude dělat. Ale to vyžaduje krapet odvahy/sebevědomí.
Je to její život a už je prakticky SKORO dospělá, i když do 18-ti za ni zodpovídají rodiče. Ale to neznamená, že rodiče vědí vše nejlíp a že ji mus všechno zakazovat, ve všem ji bránit.
Jako jeden z argumentů by mohl být, že takový přehnaný strach je iracionální. Nic to dítě, tak „neničí“ jako držet ho zkrátka, na uzdě a před vším ho chránit. Není to správný přístup.
Ať taky ukáže svou iniciativu, svou zodpovědnost, svůj plán (do budoucna… ohledně toho hoby). Proč by to chtěla dělat, co to pro ni znamená a jaký smysl v tom vidí.
Ať si jde za tím, co ji baví a co by chtěla dělat.

Takovou matku jsem měl taky, před vším chránit, nic nesmět, dokonce ani jezdit na kole… „a proč pořád se díš jen doma?“ „Nikam nejezdi, radši zůstaň doma.“ Tak si vyber, co asi dělat, když nic nemůžeš. No hrozné.....
Dítě pak bude nesamostatné, bez koníčků/zájmů/zá­lib, žádná aktivita a už vůbec né žádná pohybová aktivita. To je nejlepší způsob jak to dítě do budoucna odrovnat, demotivovat a doslova vážně zničit. Psychicky i fyzicky.
Základem je komunikace – já nazvdory matce sportoval, dělal karate, běhal, neustále jezdil na kole, plaval, posiloval… polovinu z toho dělám pořád, plus nějaké nové. Ale trvalo mi to, než jsem se „vzmohl“ a šel si za tím (ale bylo to dávno před 18-tinami).
Ale hlavně je to na ní. Můžeš sice jít s ní – promluvit si spolu s ní s jejími rodiči, ale je to spíš jejich, rodinná, věc, takže by měla sama. Můžeš jí ale dodat odvahy a společně probrat, jak by mohla postupovat (co říct), aby rodiče přesvědčila.

Upravil/a: Speed77

Maminka a režisér mají vždycky pravdu. Rodiče mají za své děti odpovědnost a je výhradně jen na nich, aby rozhodli, co je a co není pro jejich dítě nebezpečné.

Rodiče odpovídají za dítě do osmnácti let a nejlépe ví, co jejich dítě potřebuje i když se mu to nezdá. Jestli je dítě klidné, rozvážné, nebo divoké. Každý zodpovědný rodič má o své děti určitý strach. Třináctileté dítě není schopno úplně přesně rozeznat nebezpečí.

Nijak, to je utopie.
Jednou ve strachu a obavách poleví, nebo také ne. Všechno nemusí být obava,
ale zodpovědnost, kterou vy nemáte (dosud, ještě, snad se dostaví). .
Že se rodiče bojí pustit dceru ke koním, když o nich nic neví, se vůbec nedivím.
V této době bylo vhodnější sedět doma na zadnici, s cizími lidmi se nekontaktovat. Neohrožovat sebe a další členy rodiny. Stále se nemají kontaktovat více, než 2 osoby.