Jak slušně požádat hosta o odchod?

Není to snadné, pokud se člověk chce zachovat slušně. Asi bych se podívala na hodinky ( mobil ) s tím, že se omlouvám, ale mám ještě nějakou nutnou práci, nebo musím něco vyřídit.

Rovněž jde použít jedna dobrá výmluva. Pokud víme, že návštěva je hodně upovídaná a předtím se nikdy neměla k odchodu tak hned na začátku ji taktně upozornit že máme lístky do kina či divadla.

Já jsem to řešil následovně.Pokud to bylo ve večerních hodinách, tak jsem se omluvil, že bych ptřeboval jít spát jelikož ráno brzo vstávám.
Pokud to bylo odpoledne a chtěl jsem aby host odešel, řekl jsem, že mám ještě naléhavou práci a musím jí dodělat, popřípadě jsem ho vyzval, pokud se mnou chce ještě povídat, ať mi jde pomoci a až to bude hotovo, že pak ještě můžeme posedět a povídat.
Jenže já to měl asi lehčí, bydlíme na vesnici a tam se vždycky nějaká práce najde.Zrovna tak mí hosté byli většinou lidé z rodinných domů, takže každý z nich věděl, že kolem baráku je práce vždycky.Některá návštěva pomohla, jiná se rozloučila a šla domů.

Pokud je host natolik neomalený, že nedokáže v pravou chvíli odejít sám, nemáš jako hostitel (hostitelka) povinnost chovat se k němu zvlášť slušně a ohleduplně. Asi bych začala okatě zívat a pokud by ani to nepomohlo, tak bych prohodila poznámku, že zítra musím brzy vstávat, nebo že ještě musím něco dokončit před tím než půjdu spát.
Je ale pravdou, že mne před narozeninami takto přepadla nečekaně kamarádka s partnerem a ačkoliv jsem řekla, že čas nemám a mám před sebou ještě pečení, tak je to absolutně nerozházelo. Do 10 večer jsem to zvládala, ale potom jsem postupně čím dál víc mlčela a byla jsem otrávená jako po muchomůrkách. Chvíli to trvalo, ale potom jim došlo, že to „na chvilku“ bylo třeba dodržet.
Nemám problém s tím, určit si, kde mám hranici. Nějak moc se vžila představa, že host do domu = Bůh do domu, některý host ale spíš znamená jiné pravidlo, a to host do domu = sukovici do ruky. Nikdo není oprávněn zneužívat pravidla pohostinství. Aby mohl být člověk dobrým hostitelem, musí se i hosté umět chovat a musí také vědět, kdy je vhodné se vzdálit.

Říkám to vždy slušně, omluvte mě, mám ještě moc práce…myslím že je neslušné spíš sedět a sedět, nevědět, kdy se má odejít

Mámo, pojď spát, sousedi chtějí už domů .

Návštěvy domu moc nevodit a s přáteli se scházet v restauracích, nebo kavárnách. Je to sice dražší, ale doma není nepořádek a domu lze odejít prakticky kdykoliv.

Mít na dveřích: ,, Jen krátká návštěva potěší."

Je neslušné zůstat tak dlouho, aby vás někdo musel žádat o odchod.

Já vždycky zívnu na celý kolo, prohlásím: „PANEČKU, TO UŽ JE ALE HODIN!“ a jdu ke dveřím které otevřu dokořán a stojím u nich tak dlouho, dokud se návštěva sama nevyprovodí, aby nedošlo k omylu.

Tímhle způsobem pak nemůže nastat žádné paux-pas, jen jednou jedinkrát se stalo že to hosté nepochopili a při procházení chodbou ven ze dveří kolem mě jako by dotčeně pronesli „ale vždyť si říkal že u vás máme dveře vždycky otevřené“ načež já samozřejmě odvětil (jinak to snad ani nešlo): „no vždyť ano, snad vidíš ne?“ a ukázal na dveře které v tu chvíli byly skutečně otevřené.

U toho posledního odcházejícího mám pak někdy ještě takovou niternou touhu nakopnout ho do zadnice, ale vždycky to nakonec ustojím, protože to už by se dalo považovat za netaktnost.