Bude to ráj nebo peklo.Nic mezi tím.Buď nějáká utopie jako je Venus project nebo nějaký nový druh feudalismu kdy bude žít v bohatství jen hrstka zatímco zbytek lidí bude umírat hlady.Je třeba si uvědomit že práci nahradí mechanizace a většina lidí bude bez práce.Pak záleží na tom jestli si lidé vybojují právo na životní potřeby bez podmínky pracovat, nebo vznikne nějaký nový typ dystopického, kapitalistického feudalismu.

zkáza, nic pozitivního, žádný ráj ..lidé si dnes skutečnosti prostě nechtějí připustit, nechtěli včera a nebudou chtít zítra

Nijak, nemá smysl vytvářet představy o něčem, co nemohu ovlivnit. A jaký svět ? Za sto let se vše změní, něco by se dalo předpovídat, ale je to jen hádání. Vývoj jde ve všech směrech rychle vpřed a nelze odhadnout, kam nás to přivede.

Představuji si ho tak, jak by měl vypadat. Lidé se budou mít rádi, budou si vážit přírody. Prostě východ slunce, les v zimě, zahrada plná ovocných stromů, květiny, zvířata bude pro ně více, než peníze, zlato, domy, věci. Děti budou zdravé, nebudou nemoci. A hlavně lidé budou šťastní a budou se mít rádi ! Moc bych to našim potomkům přála. Představa je to krásná. 🙂

A. Einstein :„Vesmír a lidská hloupost jsou nekonečné. Tím prvním si ale nejsem tak jist.“

Co je jisté – lepší to nebude.

Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě. Najednou se vnuk zeptá babičky: „Babi, kolik vlastně ti je let?“ Babička se zamyslí, pak si přitáhne vnoučka k sobě a začne mu odpovídat:

"No, než bych ti měla jen říct roky, raději se ti to pokusím vysvětlit. Tak poslouchej…

Narodila jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami, antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky, oblečení se vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.

Vdala jsem se za tvého dědečka, žili jsme spolu, v každé rodině byla maminka a táta. Muži ještě nenosili náušnice. Narodila jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.

Dokud mi nebylo osmnáct let, oslovovala jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé se snažili, aby jí uvolnili místo. A pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu.

Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nevstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. V té době vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátů.

Dívky znamenaly pro svou rodinu čest.

Učili nás rozlišovat dobré a špatné. Vážný vztah tehdy znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.

Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Slovo notebook znamenalo sešit..
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Slovo notebook znamenalo sešit..

Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod… Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny.

Made in Korea či vyrobeno v Číně nebo v Thajsku tady neexistovalo. Neslyšeli jsme o „pizza“, McDonaldu nebo o instantní kávě.

V obchodě bylo možné koupit něco za 25 až 50 haléřů. V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, ne kouřili!

Tak, kluku, a teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let."

„Ale babi… to přeci není možný, aby ti bylo víc než dvě stě!“ odpověděl vnuk.
(Neviditelný pes)

„Ale ne, miláčku,“ odpověděla s úsměvem babička, „je mi pouze šestašedesát…“
Doplňuji:
Chybka se vloudí.......­...........ten N pes patří samozřejmě na konec,je to zdroj.

Upravil/a: fcoop

Nijak,do tý doby ho lidi stačí zničit.

Záleží, jaké hodnoty převáží v lidech. Pokud člověk bude posuzován podle toho co má a ne podle toho jaký je, tak to nevidím moc růžově. Veškeré hmotné vlastnictví je člověku na nic, protože vše má jen tak dlouho, jak bude dlouho žít. Pokud budou lidé posuzování podle toho, kde byli, co vlastní, co viděli, navštívili a ne podle toho, zda jsou šťastí a spokojení, jak často jsou s rodinou, kolikrát se měli čas zastavit a zamyslet se třeba nad západem slunce, nad rozkvetlou loukou, nad chvílí strávenou bezištně s nějakým člověkem, pak to není dobrá vyhlídka. Lidé už nemají vlastní názory, nemyslí, slepě poslouchají , co jim kdo řekne a nakupují, podle všepřítomné reklamy. Lidé se kvůli malicherným důvodům ničí, vyhlazují ať už jde o surovinové zdroje, území, nebo jiné náboženství. Kdo dal člověku, který se považuje za vrchol vývoje, právo, aby rozhodoval o jiných lidech, o jejich životě? Proč sportovní příznivci jednoho klubu z jednoho města napadají jiné příznice jiného klubu z téhož města, proč politici a jejich příznivci se snaží zlikvidovat nějakým způsobem druhou stranu, ať už morálně, nebo fyzicky. Proč člověk ničí přírodu ,aby získal kouzek země na výstavbu zbytečné továrny., která bude vyrábět zbraně, které se použijí na likvidaci dalších lidí. Nastane někdy doba, že nebudou lidé hledět, zda mají nejnovější mobil, notebook, automobil, oblečení, aby byli in a budou opravdu takoví, jací v jádru jsou? Nastane doba, kdy se člověk usměje na jiného člověka, kdy nebude třeba spěchat, nebude důvod mít obavy před jinými lidmi, že nám mohou ublížit?