Jak se zbavit strachu z výšek???

Neprekonavejte se tak ! Kazdy mame nejakou svou minifofii. Tak na zadne rozhledny nelezte. 🙂 Me se take hned rozklepou kolena.
Nebo zkuste pomalicku na tu rozhlednu. Odpocivejte , nekde v mezipatre jsou nekdy okenka , tak tam se zastavte a v klidu si reknete , jestli jeste zkusite jit par schudku nahoru , nebo ne. 🙂 -iv-

Nelezte tam, kde sa necítite. Nemá to význam.
Tento váš zlý pocit nie je ani tak z výšky ako samotného pohybu rozhľadne voči zemi spojeného s danou výškou- Máte pocit lietania vo vzduchu, splniť si dávny Ikarov sen.

PS.
surový vtip:
320m nie je „nebezpečná“ výška, počas pádu máte čas sa rozlúčiť so svojimi blízkymi.
–
Skutočne nebezpečná výška je tá, kde nemáte čas reagovať, prípadne niečo podniknúť.To znamená podľa gravitačného zrýchlenia výška od 0,5m do 4m – reakčný čas menej ako polovica sekundy.
Zdroj: vlastná skúsenosť
Doplňuji:
Deli,
prosím, môžte napísať, kde v ČR je takáto „Stezka v korunách…“?
Ďakujem

Upravil/a: led

Taky jsem měl strach z výšek, ale časem jsem to dokázal překousnout a teď už v pohodě, na eifellovku bych si asi netroufl ale jinak v poho…

Také mám takovou fobii,strach,když byli děti malé tak kvuli ním jsem udělala vše třeba vylezla na rozhlednu už né,když se stane že musím do výšky tak sedívám jen pod nohy a nebo do dálky jinač se s tím nedá nic dělat.

Zdroj: žolík

podle me se toho uplne nezbavis nikdy. on to asi neni strach z vysek ale spis strach z toho padu. taky to zazivam, a myslim ze kazdy clovek s alespon slabouckym pudem sebezachovy:) kdyz jsem v letadle nebo vylezu na nejakou horu, tak ten rozhled je fantazie – vyska je, ale nebezpeci padu temer nulove. neprijemne pocity prijdou az kdyz je ta pravdepodobnost vetsi. treba nedavno jsem stal na miste, kde me od 25 – 30m padu na beton delilo zabradli asi 70cm vysoke cili staci aby se tam stouchaly decka nebo foukl silny vitr. castecne to jde zmirnit tim, ze si na tu vysku budes zvykat, coz nic prijemneho nebude. nejrychleji treba kdyz pujdes makat nekam do vysek (na strechu apod.), ale to bych rozhodne konzultoval s nejakym psychologem, pac tohle vystavovani stresove situaci ti muze privodit trvale psychicke nasledky. lezeni po skalach (s jistenim samozrejme), caste vyslapy na rozhledny atd. taky muzou ten strach lehce zmirnit.

Proč to dělat -překonávat, když vám to nepřinese kýžené uspokojení -jen si pak řeknete zase jsem to nezvládl.Já bych to nelámala přes koleno.

Nevím. Jen mám v živé paměti, jak náš známý zorganizoval výlet na „Stezku v korunách stromů“ – bylo to nádherné, navíc byl zrovna takový ten barevný podzim… Koukněte se na net, najdete to po zadání do vyhledávače.
Ale proč ho zorganizoval? Aby potěšil svou drahou polovičku – ona se totiž bojí výšek. Stezku zvládla, i když pobledlá, ale na konci se jde na takovou rozhlednu ve tvaru vejce, žádné schody, jen mírné stoupání kolem dokola, mohou tam i vozíčkáři! Ve dvou třetinách to vzdala, nahoru nedošla. Tak si ji tam aspoň vyfotil.
Jinak to ale byl velký zážitek pro všechny, doporučuju.

gnosis má asi pravdu, není to strach z výšky, ale strach z pádu. Také mi nejsou výšky příjemné, když se postavím na nějaký šutr, tak mám trochu problém, ale například, pokud vylezu do 15m jištěný na umělé stěně, nic mi to nedělá … pokud si ale lano mám sám nacvakat, mám strach – ale pomalu a jistě to přechází, člověk si na to pomalu zvyká, jen se vždycky dostat o kousíček dál. Lezení na stěně, případně na skalách vřele doporučuju :)