jak se zbavit ‚ochranné slupky‘ ?

Nejde o žádnou slupku u ovoce nebo tak, chtěla jsem se zeptat, jak se zbavit takové bezemoční slupky, kterou jsem si na sobě vytvořila?
Nevím jak to mám přesně vysvětlit… Prostě jsem se dřív docela ráda svěřovala s tajemstvími kamarádkám atd., sice ne s nějakými moc osobními, ale třeba že se mi někdo líbí atd., ale poslední dobou jsem si na sobě vytvořila takovou ochrannou slupku, která mi v podstatě zabraňuje se jakkoliv a komukoliv otevřít nebo vůbec nějak ukázat nějaké ty větší emoce, a potom je mi to líto, protože bych se chtěla někomu svěřit, ale nemám komu (nebo spíš nikomu moc nedůvěřuji). Píšu si deník, kam tohle všechno, co nemůžu nikomu říct, píšu, a to mi dělá trochu problémy, nejspíš ze strachu, že si to někdo přečte.
Ona ta ‚tajemství‘ jsou v podstatě blbosti, nic strašně moc podstatného, a nejhorší, co by se mohlo stát, kdyby se to někdo dozvěděl by bylo, že bych z toho mohla mít trapas nebo tak, což mi ani tak nevadí. Ale prostě vždycky když se už chci někomu svěřit a zlomit tu hranici, tak nějakej hlas v mojí hlavě řekne „hele, raději ne, lepší bude si to nechat pro sebe.“
Párkrát jsem zkoušela být alespoň trochu otevřenější, problém ale je, že se po mně pak ostatní divně koukají, protože na to nejsou zvyklí, což mě znervózní a uzavřu se ještě víc…
Páni, no docela dlouhej text, snad vás to neodradí, já vím, že to zní jen jako naříkání puberťačky (ono taky je), ale už mě to fakt štve, protože se vlastně nemám už s kým bavit. :D