Jak se zachováte, když někdo jiný kritizuje vaši práci?

Když mě kritizuje někdo, kdo sám svou práci neodvádí dobře, jsem dost arogantní a jasně dám najevo, co si myslím. Když přijde kritika, která je namístě, právem, navíc od nadřízeného, samozřejmě se nad tím zamyslím, abych svůj úkon zlepšila.
Co nerada dělám, když musím já někomu říct, že dělá něco špatně. Ale řeknu, to je jasné. Musíme dělat všichni na 100%.

Pokud byla kritika oprávněná, tak jsem ji přijal. Mám to radši, než kdyby za mými zády všude trousili, jaký jsem blbec. V opačném případě jsem se vytasil s protiargumenty a laskavě jsem se zeptal, jak by to udělal on. A bylo vymalováno.

Záleží jestli je kritika oprávněná nebo ne. Pokud jsem byl kritizován za to, že jsem zvolil jiný, než byl předepsaný postup, byla kritika oprávněná, ale pokud jsem byl kritizován za nepořádek na stole/ponku, tak to jsem se ozval.
Ale nyní, když už odpočívám v důchodu, kritiku od manželky snesu ať je jakákoliv.😁

Pokud by kritika byla oprávněná, není co řešit. Chybu může udělat každý. A poukázat na chybu je v pořádku.

Jak někteří psychologové tvrdí: „Jakákoliv kritika v člověku okamžitě vyvolává zvýšení hladiny adrenalinu“. Drtivá většina lidí má tendenci podvědomě to vnímat jako útok na naší osobu. A já patřím mezi tu většinu.

Snažím se vysvětlit, proč ta práce je taková, jaká je, a co nejvíc spolupracovat při hledání řešení otázky, jak se dá předejít opakování problému.

Pokud je oprávněná, přijmu, i když mi to moc nejde „pod fousy“. Také záleží na tom, aby to nebyla kritika před kolektivem, správný vedoucí by to měl řešit „bokem“. Ale zažil jsem i takové, že schválně vyhledávali takové situace, kdy se mohli „předvést“. A ještě jednu poučku: Když je vedoucí asertivní, tak bývají podřízení nasertivní.