Jak se stalo, že my máme TO moře, a francouzština má TA moře (à la mer)?

Všechno je dané historicky. Několikrát jsem vysvětlovala . Je to opravdu velmi složité.

Např. rozlišení jazyků satemových a kentumových.
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/satemove-a-kentumove-jazyky

Podobně
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-maji-francouzi-tolik-pismen-na-tak-malo-hlasek
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-vznika-prizvuk-v-jednom-jazyku

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-se-asi-vyvijely-nazvy-cislovek-ze-jsou-dost-podobne-i-v-jinych-jazycich

a dašlí

Není na tom nic zvláštního, když si uvědomíme, že čeština i francouzština, byť jde o jazyk slovanský a románský, patří do jazyka indoevorpského.

Genetická typologie jazyků vychází z toho, že jazyky mají společný prazáklad.Nejlépe prozkoumané jsou jazyky indoevropské, mezi něž patří jazyky slovanské, germánské, románské atd.

Dnešní podoba jazyků se postupně vyvíjela už od rozpadu praindoevropského jazyka na prajazyky ostatní.

Takže základ pro pojmenování skutečnosti byl společný jazyk, jenže vlivem stěhování atd. docházelo k hláskovým úpravám, zániku určitých hlásek atd.

Zjistila historicko- srovnávací jazykověda, etymologie atd. Jazykovědci pomocí rekonstrukcí dokázali, že i když pra- či starojazyky jsou na pohled různé, že mají něco společného.

Takže i když vznikla pojmenování ze stejného základu, rozlišila se. Existovalo nejdříve skloňování, kmenované, pak rodové, nesouviselo to s osobněním, ale zakončením.

Etymologie slova moře z Rejzkova Etymologického slovníku. Jak se slovo vyvíjelo v různých jazycích.

moře, mořský, námořní, námořník, námořnický, zámoří, zámořský, přímořský, nadmořský, podmořský.

Všeslovanské – p. morze, r. móre, s./ch. môre, stsl. morje.
Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je rozšířením ie. *mori-, *mōri- ‘moře, jezero’, které je v lit. mãrė ‘moře, (Kurský) záliv’, gót. marei ‘moře’, stangl. mere ‘moře, jezero, močál’, něm. Moor ‘močál’, Meer ‘moře’, stir. muir, lat. mare tv., další ie. paralely chybí, jsou však zřejmě i paralely neie. – fin. meri ‘moře’ (možná z ie.), kavkazské (megrelské) mere ‘jezero’, mong. möre ‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratického stá­ří.

Snad jsou zkratky srozumitelné. Vychází se z jazyka indoevropského, z něhož vzniklo mnoho jazyků. Nostratické stáří = eristuji i vztahy mezi ostatními jazykay Asie, Afriky atd., tedy neindoevropskými.
https://www.czechen­cy.org/slovnik/NOS­TRATICK%C3%81%20TE­ORIE

To, že nemáme moře, nic neznamená. Kdysi mělo Slované blízko k baltským jazykům a moře je přece v Polsku.

Navíc v původním skloňování nezáleželo na zájmech ten, ta, to, ale na zakončení. Určení rodu vzniklo mnoho později než slovo moře

Z toho všeho vyplývá, že vývojem došlo k tomu, že ve francouzštině existují jen dva rody mužský a ženský

Narozdíl od češtiny jsou podstatná jména doprovázena příslušným členem,le doprovází podstatná jména rodu mužského,la podstatná jména rodu ženského"

.Pokud stojí le nebo la před samohláskou nebo němým h, nahrazuje se u le a la koncové e nebo a apostrofem:

Proto je moře rodu ženského.

http://www.jed­noduchafrancou­zstina.estran­ky.cz/clanky/gra­matika/clen-urcity.html

Upravil/a: annas

A co teprve třeba němčina. Prima, budeme se tu dotazovat na každé slovo s jiným rodem, díky za insiraci.

Mimochodem, my přece nemáme žádné moře 🙂

Upravil/a: autacek

něco málo by v tom mohla sehrát skutečnost že moře nemáme, a tak jsme si ho neměli důvod nějak zosobňovat, používat jej v poezii, při svádění žen. Zůstalo prosté věcné TO, a tak to prostě vyhovuje národu kterému je moře ukradené 🙂 … Kdybychom ho měli a sváďecí romantika by se v našem jazyce prováděla pomocí moře častěji, jistě by také padla volba na ženský rod…

Franinář sice nejsem, ale našel jsem si, že francouzské MER je ženského rodu.