Záleží z čeho ten smutek pramení. Obvykle pomáhá se někomu svěřit a vybrečet na rameni, zkrátka vyventilovat to ven.

Zkuste si pročíst další názory, najdete je v archivu.

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-se-zbavit-negativniho-vnitrniho-pole-myslenek-a-negativni-energie

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/negativni-myslenky-jak-se-toho-zbavit

Záleží samozřejmě, jaké jsou příčiny vašeho smutku. Vaše otázka je příliš obecná, takže reaguji rovněž obecně.

Určitě platí, že sdělená bolest je poloviční bolest. Sdílení emocí má určitě velký význam

Také mě napadlo, že v literatuře se např. král Midas nebo král Lávra, které tížillo tajemství a pod trestem smrti je nemohli nikomu sdělit, trápili.. Jeden tajemství zakopal do jámy, druhý je vykřičel do dutého stromu. Každý z nás také hledá „dutou vrbu“, když ji nalezne a je ochotná ho vyslechnout., pomůže často získat jiný pohled na skutečnost.

Třeba vaše myšlenky odvede jinam čtyřnohý přítel, stane se vaším kamarádem, i když nemluví, ale jen poslouchá.

Je dobré chodit často na procházky, krása přírody je nekonečná, neopakovatelná, v každou dobu je jiná. Nebo i jen cesta lesem také odpoutá od myšlenek. Rovněž četba umožňuje přesunout své myšlenky jinam, stejně jako nějaký koníček atd.

Každý jsme jiný, každý potřebujeme něco jiného. Ale uvědomte si, že negativní myšlenky vám ubližují, pokud je nezměníte, nezlepšíte si svůj život. Rozlišit, co je důkležité pro vás, co je možné „zahodit“. Nejsou to fráze, ale je třeba mít pevnou vůli k zbavení se toho, co člověka trápí, třeba v první fázi pomohou i slzy.

Uvědomit si, že jednou je hůř, jednou je líp …
Ale je třeba něco udělat, prtoože psychika zhoršuje i vaše fyzické zdraví. Pokud je váš problém opravdu vážný, obraťte se na psychologa a ten vám pomůže najít cestu.

Upravil/a: annas

Souhlasím s odpověďmi Annas a Nuk:
Důležitá je příčina smutku.

Pokud jde o ventilaci, nebo podělení se o starost
s někým jiným, je pravda, že i to pomáhá. Ovšem
podle mne až v dalším stádiu.

V některých situacích jsou smutek a/nebo lítost
přirozenou reakcí na to, co nás potkalo.
Proto je podle mne důležitější dát v prvním stádiu
smutku průchod, nesnažit se smutek potlačit, ale
vyplakat se.

Potom mohou přijít na řadu přátelé, příroda a další kroky.

Řešení skýtá spaní se šnorchlem.

Já bych spíše souhlasil s tím šnorchlem a klidně bych nasadil i ploutve na nohy, má to určitou skrytou hloubku a to je radost/zábava z bláznivinky :)

Zajít se mnou na kávu či dobrou večeři:)