Jak se můžete smířit s pocitem, že podle vás není žádný Bůh?

Podle mě je pravděpodobnější, že člověka vytvořila velmi vyspělá mimozemská civilizace.

Ti ale určitě nejsou všemohoucí, vševědoucí a velmi pravděpodobně ani nejsou nesmrtelní.

Nesouhlasím. A srovnám se s tím stejně tak dobře jako ty s tím, že existuje.
A to, že před velkým třeskem existoval božský prostor, zase já nemohu brát jako důkaz. Je to jen ničím nepodložené tvrzení.

O kterem bohu ze je to rec? Mame jich celkem dost… To je jako se ptat, jak krestan chodi spat s vedomim, ze vsemocny buh dopusti ma svete zlo navzdory tomu, ze je vsedobry. Mimochodem, jak vime co bylo pred tim, nez byl buh? A prosim o informaci, kde zense to buh vlastne nachazi. Diky

Není to žádný pocit, ale jistota. Nikdo jej nikdy neviděl. Je to jen dávný výmysl jedinců, kteří sami neumí fungovat bez toho, aby nad sebou neměli „nějakou páku“. Něco, za co se mohou schovávat.

Odpověď je jednoduchá. Jsou to lidi na nižší duchovní úrovni. Je to lenivost přemýšlet a hledat. Já jsem byl nevěřící a tak dlouho jsem odporoval a vyhledával argumenry, abych to těm věřícím mohl vyvracet, dokud jsem se nedostal do bodu, kdy jsem uznal, že to nemůže být jinak, než že Bůh je a je všemohoucí. U mě to není víra, nýbrž vědění.

Smířit se s tím že nebudu donekonečna hořet v pekle, je celkem lehké. Jelikož sem kromě vraždy porušil snad každé přikázání a hřích. Když se to bere doslovně.

Nezúfam, stále sa nájdu ľudia, ktorí veria v existenciu Boha (bez ohľadu na jeho pomenovanie). A ak mi to nestačí, pozriem si médiá, prípadne sa dívam na ľudí, podľa správania a rečí si mnohí z nich myslia, že sú bohovia, alebo aspoň nadľudia.

Otázka nemá immanentní sensus.

Bůh, bohové, démoni, anjelé, raraši, všecko jsou to domněnky. Tedy, je stejně tak možné, že bůh, bohové, démoni, anjelé či třeba duše zemřelých jsou, jako je možné, že nejsou. Vědět nikdo neví, každý se pouze domnívá.

Jestliže se někdo domnívá, že bohové jsou, tak stěží může pochopit to, že někdo tuto domněnku k životu nepotřebuje.

Jestliže se někdo domnívá, že bohové nejsou, opět, stěží může pochopit to, že někdo se potřebuje k životu domnívat, že bohové jsou.

A jestliže někdo nežije v domněnkách či illusích, tak nemůže někomu, kdo ke svému životu domněnky či illuse potřebuje, vysvětlit, jak je možné žít bez domněnek.

Celý klíč je v životě tady a teď. Soustředit se na 100% na to, co dělám, i když, třeba, myju záchod. A protože se soustředím na 100% na to, co dělám, tak prakticky neexistuje práce, která by mne nebavila. Mne baví mýt záchod. Kdybych měl mýt záchod jako závislou činnost, nebo na to mít živnost / megafirmu „Mytí záchodů a mís, a.s.“, a pak mýt záchod 8, 10 hodin denně, tak by mne to nebavilo. Ale takto mne to baví. Třeba.

Minulost mne zajímá leda v tom, že se z ní mohu poučit. Jinak neřeším, co jsem dělal včera. Žiju tak, jak nejlépe umím, abych byl svému okolí co nejméně na obtíž, abych lidem, kteří patří do mého okruhu byl prospěšný, a abych zítra nemusel být nedobrovolně ubytován v nestandardním ubytovacím zařízení PČR, nebo VSČR, například. A to mně ke spokojenosti stačí.

Budoucnost řeším tím, co dělám tady a teď. Co mohu ovlivnit, a vnímám, že bych ovlivňovat měl, ovlivňuju. Co ovlivnit nemohu, neřeším, protože problém buďto má řešení, a pak je potřeba aplikovat řešení, starosti nepomohou. Nebo řešení nemá, a pak starosti rozhodně nepomohou. V každém případě, starosti nepomohou.

Nepotřebuju aby mne milovala domněnka, z toho jsem, opravdu, vyrostl.

Stejně tak nepotřebuju ke svému životu vědět všecko. Nepotřebuju vědět, jestli byl velký třesk, jak vznikla tato planeta, vesmír, a ani to, co bylo před člověkem. Nepotřebuju, k ničemu mi to vědět v životě nepomůže.

Já také nechápu, proč lidé, a obzvláště ti, jejich intellekt má margo o velikosti intellektu medvídka Pú, potřebují vědět, co bylo před člověkem. A neberu jim to, neobtěžuji je tím, že to nechápu, neptám se jich, jako pětileté děcko, pořád dokolečka dokola „proč?“.

Já mám, bohužel, jednu takovou, velmi nemilou, známou: to je samé „ne, ne, ne, ne“, „já nevím, odkud bych to věděla?“ a „proč?“ Já její přítomnost rozhodně nevyhledávám, ovšem čas od času se její přítomnosti nevyhnu, bohužel, život není krásný.

Já, přirozeně, chápu, že to, že je někdo idiot vidí každý, krom toho, koho se to exaktně týká, proto to zmiňuji, celé, jen obiter dictum. Neočekávám, že to bude mít nějaký efekt.

Upravil/a: Filip84

Macík, tak jestli mi nějakej stvořitel do bembeřice nacpal něco jako mozeq a 98% z něho mi při té příležitosti rovnou zablokoval, tak měl k tomu asi dobrej důvod, co myslíš. Takže kdopak je tady Bůh a z koho má ten podivný stvořitel takový bobky, heh? No já!!! Jo a ještě takhle, uvažuj logicky: čím víc % mně ho zablokoval, tím větší má strach, abych mu takříkajíc nepřerost přes hlavu! No ne snad? Už ti to dává smysl?