Jak se mám vyrovnat se smrtí Karla Gotta?

Tak se nad tím zamysli z druhé strany. Jak on by se vyrovnával s tvým případným skonem (a to nechci nijak přivolávat, je to jen hypotetická otázka)?

… Jak moc by plakal? No pochopitelně vůbec … je tady určitá zjevná disproporce, že?

Možná je na čase zamyslet se trochu nad důvody tak intenzivního smutku. Zda vůbec nějaké existují a zda to není součást jen jakési davové hysterie, kterou se fanoušci celebrit nechávají rádi strhnout a kterou média pochopitelně pravidelně živí.

V žádném případě tím úmrtí jistě významného českého umělce nechci zlehčovat. To ani zlehčovat nelze, smrt je prostě smrt, je to neštěstí v každém případě. Možná je ale vhodné připomenout si, ke kterým lidem cítíme silný vztah, protože jsme pro ně důležití a oni pro nás, nebo je ten silný emoční vztah dán jen masáží ze strany showbyznysu …

Upravil/a: quentos

Život smrťou nekončí. Život človeka smrťou blízkeho sa prepína do fáze na „život bez blízkeho človeka“, v ktorom spomíname na mŕtveho a žijeme ďalej.
Nerozumiem prečo píšete o jeho piesňach v minulom čase. Človek zomrel, ale jeho piesne žijú ďalej, sú tak dlho „večné“, ako dlho ich človek chce počúvať.
Nebrečte a pustite si pieseň „božského Káji“

Ještě se nabrečíš kvůli láskám až Tě budou pomalu opouštět blízcí.
Neboj :(

Já taky brečím. Hlavně proto, že jsem nebyl jeho příbuzný a nebude mi nic odkázáno v dědickém konání.