Jak reagovali prostí vojáci Varšavské smlouvy v srpnu 1968 na pokusy o interakci ze strany místních obyvatel?

Prostí vojáci moc nediskutovali. Na vojně platí rozkazy a to v každé armádě.

Jeden Rus se mi přes plot pokoušel předat nějaký vzkaz na kusu papíru. Moc jsem se s ním nebavil, odmítl jsem to a doporučil mu ať se vrátí domů. Ještě pořád jsem byl v šoku z toho, co se stalo.

Jako 13-ti letý hoch jsem se Sověty(regulovčíci, kteří ukazovali směr Libavá) snažil dohovořit rusky, ale to snad byli mongolové či co.

Rok 1968 jsem nezažila, takže jsem se sotva mohla o něco pokusit a vidět něčí reakci.
O mnoho let později jsem se ale setkala s jedním člověkem, který sem byl jakožto řadový vojín údajně vyslán. Podle toho, co vyprávěl, tuším, že byli dost v šoku. Tvrdil, že v podstatě nevěděli kam a proč jedou. Nesměli se to dovědět a pokud to někdo z nich věděl, nesměl to říci. Mysleli si, že jedou jen na cvičení. Až postupně jim řekli, že jedou potlačit kontrarevoluci, ale po příjezdu zjistili, že se tu žádná ozbrojená vzpoura nekoná. S domorodci mluvit nesměli a museli plnit rozkazy, jinak je čekala kulka nebo v lepším případě vězení.

Bola som v uliciach od prvého dňa, zažila streľbu i smrť, hlavne diel namierené na mesto, videla hrôzu a strach v očiach tých mladých sovietskych (neboli to len Rusi) vojakov, keď im ľudia hádzali zápalné fľaše na tanky, keď zhodili autocisternu aj s vojakom z mosta do Dunaja…
Zo začiatku (prvé „útočné“ dni) sa báli veľmi rozprávať s ľuďmi, politruci ich informovali, že prišli bojovať s kontrarevolúciou. Po pár dňoch, keď videli pokoj ľudí na uliciach, začali sa s nimi rozprávať, počúvali (radoví, nie politruci), čo im ľudia hovorili a opakovali čo im na komsomolských a komunistických školeniach vvtĺkali do hlavy politruci, mnohí potom po návrate domov boli poslaní slúžiť kdesi do zapadákova, aby nešírili „pražské myšlienky“.
Boli mrtví na oboch stranách, ale keby s obsadením Československav auguste ´68 nesúhlasili aj predstavitelia USA a NATO, boli by došlo k väčšiemu krviprelievaniu.
Kto hovorí inak, buď vedome klame, alebo nie je dobre informovaný.