Jak/proč přestat lhát, když je lhaní tak snadné? (A nezbytné?)

Mluvím vždy pravdu a nic,než pravdu podle svého rozumového svědomí a je velice pro mě těžké přijmout fakt,že život je jedna velká lež v,které se učím „plavat“ a není zrovna lehké zradit samu sebe,ale vím,že kdybych to neudělala za všas,tak skončím na hranici jako svatá mučednice,která vyčnívala z davu,jenom bych htěla dodat,že není lež jako lež,je totiž lež jako obrácená pravda a výmysl,který chodí okolo a v tom je veliký rozdíl asi jako sociopatem a psychopatem,který si razí cestu"přes mrtvoly" a snaží se být vtipný,ale až je svém vynuceném vrcholu a dosáhne nemoudře své slávy,tak krade a tunelí ve velkém nakonec se stává štvancem,který končí v kriminálu pro,který se narodil jako v nějakém labiryntu vášně.

Lhani je snadne? Nahraj si, jak vypravis historku, ktera se stala a druhou, kterou si vymyslis. Za tyden to zopakuj a porovnej obe nahravky. Opravdu je tak snadne vylhanou zopakovat? A to se te nikdo nepta na detaily.

Nelzu, protoze nic v hlave neudrzim. Je to snadne.

Je lepší snad být čestný a pravdomluvný než bet lhář,kterej může pak lhát i sám sobě.
Pokud j ti lhaní přirozené,tak se ji léčit.

Lhát může jen ten, kdo má hodně dobrou paměť, jinak zapomene, o čem lhal. Přátelům se nemusí tak moc lhát, vždyť nemusíš mít ani hned na všechno názor, natož jiný názor, odlišný, tedy takový, který oni nechtějí slyšet. Jasně, že budou naštvaný, když po pravdě řekneš vždy, jak to vidíš ty. V práci taky nemusíš nutně všechno komentovat. Tak si to třeba piš, když to jinak nevydržíš za zuby, nebo si to pošeptej do rukávu. Hlavně šéf v práci si myslí, že je nejchytřejší, proto ho ani nějaká poznámka od tebe pro zlepšení, ne-li kritika nezajímá, teda pro většinu nadřízených to myslím platí. Jen málokdy se najde takový, který si své podřízené vyslechne a něco si z toho i vezme. A když vidíme, že je to ten první případ, vykašlem se na kritiku, velkou pravdu, děláme jen a pouze co máme a je klídek, protože on po nás stejně nic jiného ani nechce.

Proč lhát??
Stačí trocha tolerance vůči přátelům.
A pokud jde o práci – buďto se s ní smiř (a mlč) a nebo ji najdi jinou…
😉

To, že každému nevytkneš vše, co se tí nelíbí přece není o lhaní nebo nelhaní.
Buď tolerantní a výtky říkej s rozmyslem, některé si klidně můžeš i nechat pro sebe.
Stejně tak to, že nebudeš otevřeně vystupovat proti zásadám jiných neznamená, se je potřeba lhát a vymýšlet si.
Je jen a pouze ná tobě, kde bude hranice.

Nelžu, lež je mi odporná.
Proč bych měla někomu něco vytýkat (nejsem kantor)?
Zejména přátelům nemám potřebu něco vytýkat! Pokud projeví zájem o můj názor, dozví se ho. Nedokázala bych příteli lhát (připadalo by mi to jako podlost).
V zaměstnání se může člověk udržet kvalitně odvedenou prací (zejména při manuální práci – též v zubní laboratoři ;)). Reptat, rebelovat a brblat nemusí (pokud necítí potřebu) a tedy ani lhát… :)
.

To lhaní, co se týká přátel, práce a takových věcí, je přirozené. Když však lžeš u něčeho vážného ( a teď nemyslím srandičky atd.) to je teprve pořádné lhaní.
Co se týče toho přirozeného lhaní, to dělá asi každý (někdy i já).