Jak přežít další školní rok?

…„Nejraději bych třeba žila v nějakých 90. letech“…
😉
Takto vzato by ti nepomohla ani 90. léta 15. století…
😉
Obrať se na psychologa – pokud nemáte školního, pak se doptej svého obvoďáka, případně ti poradí rodiče – tohle nevyřešíš ani sama, ani na netových ´pokecech´.
A – moc s tím neotálej – ´samo´ se to nezlepší, spíše naopak. Problém je v tobě, ve tvém vnímání sebe sama, takže nepomůže ani změna prostředí (školy, třídy)…

Gecco, nic ve zlém, ale jak můžeš říct, že je problém v ní a v tom, jak samu sebe vnímá? Tys to asi nikdy nezažil, viď?
Byla jsem v úplně stejné situaci. Zvláštní bylo, že když jsem odmítla jet na cyklistický kurz, tak jsem musela trávit týden ve škole ve vedlejší třídě, v „béčku“. Samozřejmě tyhle dvě třídy byly proti sobě. A co se nestalo – za ten tejden mi tam bylo daleko příjemněji, než u nás. Stejně tak na gymplu – taky jeli na cyklák a já jsem tejden trávila o třídu níž. Chovali se ke mně daleko líp. V obou situacích byl návrat jako studená sprcha. Na základce to přestalo poté, co jsem to už jednou nevydržela a utekla z vyučování za tátou do práce, ten zavolal mamce, ona mě popadla, dovedla do školy a zašla za třídní učitelkou. Ta si vytáhla oba aktéry a s mamkou je docela zpracovaly. Od té doby pokoj. Dokonce se se mnou asi v polovině devítky začli bavit i ostatní, nejspíš zjistili, že jsem vlastně fajn.
Pokud se to děje i při hodinách, učitelé by to měli zaregistrovat, ale rozhodně by to neměli řešit před celou třídou. To je největší chyba. U vás musí být někdo, kdo tvoří „jádro“ a ostatní se kolem něj shlukujou. Na něm se musí zapracovat. Někdo ti s tím ale musí pomoct. Vyber si vyučujícího, který je ti příjemný, tomu se můžeš svěřit. Nebo pokud máte školního psychologa. Doma bys to říct měla, aspoň z části to z tebe spadne. Já jsem tenkrát utíkala do herního světa. Strašně ráda bych ti pomohla a byla ti oporou, ani nevíš, jak mě to dycky rozzuří, když čtu tyhle věci. Vždycky bych nejradši ty idioty do jednoho vystřílela (ale to prosím tě nedělej :) ). Než sebereš odvahu s tím za někým zajít, věnuj se učení, koníčkům, pracuj na sobě, dělej sama sobě radost. Pokud nechceš trávit přestávky ve třídě (ty bejvaj nejhorší), tak si jednoduše sbal všechny věci (aby ti je neponičili) a běž si třeba číst nebo se učit na chodbu. Před tolika lidmi by si troufnout neměli.
Drž se.

Kájo, nemáš před sebou jen půl roku sedmé třídy, ale ještě další 2 roky. v nějaém kolektivu…
Sama s tímto „problémem“ nezůstávej ! Nejbližší a milující lidé jsou rodiče. Nechápu, proč se doma přetvařuješ a nasazuješ masku?!
Psycholog, který by ti „pomohl“ by musel být skutečně dobrý, ovšem 90% práce musíš stejně zvládnout sama.
Dobrých, skutečně kvalitních pedagogů je jako šafránu, mají tendence vše řešit před celým kolektivem i se snahou pomoci jednotlivci. Výsledek se často míjí účinkem, „třída“ to vždy nepobere správně.
Pracuj především na sobě, svém sebevědomí. I introvert musí umět komunikovat a spolupracuvat s vrstevníky, kolegy v zaměstnání atp. Nasaď masku veselé holky ve škole. Neukazuj své slabiny.
To, že po tobě někdo hodí papírek a ty slzíš – není zcela vpořádku. Proč se ptáš, co jsi komu udělala? Proč toli sebelítosti? Ptej se také co jsem pro něoho neudělala a proč.....
Každý člověk, který se „vymyká“ tzv normálu/standardu jakoukoliv výjimečností je pro stádo podezřelý, podivín, náfuka atp.
Mám 2 dcery, jedna je velmi společenská a komunikativní. Posměšky (out oblečení, jízda na koni) běhme ZŠ zvládala hravě, našla se i podobně „střelené“ a módu/chlapce/ma­jetek neřešící spolužačky/ka­marádky. Nezanechaly na ní žádné následky ;-D a ZŠ končila v r. 1994… nebylo to o mnoho lepší než dnes…
Druhá dcera je introvert, byla často nemocná, „protrpěla“ ZŠ i SŠ. Byla „jiná“, měla široký záběr (chodící „encyklopedie“ :)), neřešila, kdo jak vypadá, jaký má MT nebo NTB, jak se obléká, jaké má vyznání. Zajímá ji , co je v člověku…
Dobré kamarády našla až na VŠ.
Dnes je doba složitá a někteří vrstevníci povrchní a hloupí.
Nenech se zlomit a trochu zdravého sebevědomí místo sebelítosti °D!

Nezdá se mi, že si ve fázi kdy si schopná si pomoct sama, řekni to rodičům nebo nějakému učiteli, myslím že k psychologovi by si chodit měla, protože máš asi nějaký problém, který to způsobuje. Pracuj na sebeúctě.

Taky nezapomeň že iniciátoři si zaslouží trest, když jim to nikdo včas nezarazí (oni to budou pořád považovat za naprosto normální) jednoho dne můžou dělat horší věci a to pak bude problém celé společnosti.

Nenech se! Já jsem tento půlrok také něco podobného zabila a občas od jednoho cikána ještě nějaký kousavá poznámka vypadne. Rozdíl byl ze Mé obtěžovali pouze 3 kluci. Byla jsem taky dost v háji, ale stáli při mně kamarádi. Rodičům, učitelům jsem nic neřekla, ale z důvodu že jsem tvrdohlavá a mermomocí si musím vše vyřešit sama i za cenu ze budu trpět. Používala jsem jejich taktiku, ale také nezabrala a to i přesto že při lito par facek. Potom jsme mel i ve škole sepsat vztahy se spolužáky a Já k nim napsala že je nesnáším. Když byl rodičak tak jsem ji řekla že mamka nemůže přijít atak se Mé ze ptala jestli nohu alespoň Já. Na konzultaci se vše vyresilo a klukům promluvil a do duše. Nedávno jsem slyšela o pět kousavou poznámku a tak jsem to psychicky nevydržela a komplet všechno co Mé napadlo jsem mu vyčetla i z úroky. Ve ze slova se otočil a všichni na mě koukali jako bych spadla z Marsu. Toho kluka se totiž boji i kluci ze třídy. Ale ten už k Tvé otázce. Jak vidíš vyřešila jsem to s třídní učitelkou. Zkus se vázne na někoho obrátit. Bez opory se bohužel daleko nedostaneš. Chápu že jsem introvert. Ale pokud to nevěře dospělý tak zkus odpovědět. Nemusíš byt sprosťárny jak dlaždic to po tobě ani nemohu chtít, ale slušný krátký odpověď na sryl: ‚co se o sobe mm myslíš? !!‘ Jim dokáže vyrazit dech! Nesmíš se prostě dát! Ne kamarádů la By s tebou třeba holka z jiného ročníku? U to by pomohlo! Já jsem ve stejném ročníku jako ty a chápu i jak se cítíš a vím jak mohou byt spolužáci vymaštění. Pokud budeš potřebovat s nevím pomocí klid ne mi napiš do soukromí chci zpráv.
omlouvám se za chyby a nesmyslných slova, ale mobil si piše co chce.

moje rada: na školu se vyser;-)
a tos užs udělala – seš ve vnitřní emigraci, změna školy by byla to řešení, to už by stačilo

to neprožíváš jenom ty, každej z nich to zná taky, ve škole se učíš hlavně to nasazování tý masky kerou budeš pak v životě potřebovat, to vostatní je na hovno a na piču;-)