Jak poznáte slušného a hodného člověka?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Podle mě slušný člověk nekouří cigarety, není alkoholik (střídmé pití piva a vína je OK), nebere drogy, negamblí (nepropadl hazardu), pracuje, či podniká (pokud je zdravý), neporušuje zákony země, ve které žije a dodržuje alespoň základní pravidla etikety.

Na první pohled těžko. To se ukáže až časem podle činů.

Když někoho potkáš na ulici, nelze určit zda je hodný či zlý. Je potřeba s člověkem mluvit, vidět jeho gesta atd.

Je upraven. Je zdrženlivý. Neublíží, dokud jemu samotnému není krutě ubližováno. Často je hrdina, což při evropském způsobu života nemusíš nikdy zjistit 🤷‍♂️

Podle hodnocení okolí a ne podle člověka samého.

Nijak, protože žádnou takovou „škatulku“ nemám.

Většina lidí považuje člověka za „slušného“, protože je vychovaný. To akorát zdržuje od práce, a nejen v práci: já pak musím vyvíjet úsilí navíc, abych zjistil mechanismus, podle kterého poznat, které „ne“ je opravdu ne, a které možné, a které ano. Ztráta času a energie. Já se mnohem raději spokojím s – prostým a přímým – „jdi s tím doprdele“, alespoň vím, na čem jsem.

Škatule „hodný“ znamená blbec. Usměvavý sociální idiot, který každému věří, s každým a se vším souhlasí, s nikým a ničím nemá problém. Samozřejmě, aby takový člověk nebyl většinou lidí oblíbený, když lidé nemají rádi konflikty a bolest! Mně konflikty, ani bolest, nevadí, patří k životu.

Pravda, „hodný“ je opravdu většinou vidět na první pohled. „Slušný“ na druhý pohled. Pracovní vztah s obojími ale velmi komplikuje ostatním život, o osobním vztahu ani nemluvě.

Pak jsou lidi, s kterými nechci pracovat, a lidé, s kterými nechci pracovat, nejsou lidí, s kterými bych chtěl trávit svůj čas. Jsou to:

• dissociálové: lidé, kteří nerespektují hranice druhého, i když jsou jim jasně vymezeny (protože většina lidí jim je, prostě a jednoduše, asertivně nevymezí – jsou „slušní“),
• blbci: já chápu, že za to, že je někdo blbý, ten jedinec, do značné míry, nemůže, už jen proto, protože si to neuvědomuje, takže vůči němu je to, svým způsobem, nespravedlivé. Ano, je, život není krásný. Je to stejné, jako třeba s medvědem ve městě: medvěd v lesích na Sibiři, nebo na Aljašce, je ok. Medvěd ve městě není ok. Medvěd ve městě se musí picnout, protože jinak to někdo šeredně odsere. To samé je blbec: blbec někde v chaloupce na pasece u lesa je ok. Blbec v pracovním kolektivu není ok. Blbec v pracovním kolektivu se musí „picnout“, protože jinak to někdo šeredně odsere.

To je, vlastně, celé: pokud někdo není blbý, něco zkusí (třeba nějaký podvod, nebo něco ukrást), je mu více, než dostatečně, dáno na vědomí, že je na to blbý, protože to neumí, tak to podruhé nezkouší. Blbec to bude zkoušet znovu a znovu.

To samé platí v životě: když baba není blbá a baví jí někomu kommandovat život, tak si najde takového kořena, co mu to kommandování bude vyhovovat, nebo třeba i výprask každý pátek, co já vím, každému, co jeho jest. Když blbá je, tak ze sebe dělá „svatá dala nevěděla komu“, takže si najde špatného kořena, který rozhodně na kommandování není, a pak narazí. A namísto, aby se z toho poučila, tak jde a dělá to pořád, dokolečka dokola.

Blbec horší třídního nepřítele!

Pro slusneho cloveka je pozdrav a podekovani samozrejmosti, je ohleduplny a vstricny, dodrzuje slovo. A kdyz je navic hodny, nabidne ti pomoc, kdyz ji potrebujes.

Upravil/a: cappuccino