Jak otevřít dveře svého vězení?

No netuším. Kdo Vás tam zavřel? Pokud to jde, tak ho požádejte, aby Vás pustil ven.
Celkem chápu, že je to pravděpodobně myšleno obrazně. No tady je bez bližších informací dobrá rady drahá.

To je otázka, na kterou se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu a od toho by se odvíjely i odpovědi. Jsem sice občas „romanopisec“, ale teď nemám sílu to rozebírat podrobně.

V zásadě je podstatné to, jak člověk „své vězení“ vnímá. Tedy např. jako „klec, ze které NEMŮŽE/NESMÍ ven“ NEBO jako „můžu ven, (kdybych chtěl), ale NECHCI“. To první je zpravidla nesnesitelné, to druhé nemusí (ale občas [dočasně, než „krize přejde“] může). Nejlepší „klece“ jsou ty, které člověk ani nevnímá, popřípadě je vnímá JINAK, než jako „klece“. Je otázkou, zda-li má v takovém případě člověk vůbec usilovat o to, z takové klece unikat.

Za mě platí, že z té poslední klece by se NEMĚLO unikat, přesto bys měl sledovat cvrkot za jejími hranicemi, abys neztratil přehled a kontakt s realitou. A pochopitelně v této souvislosti platí ZLATÉ pravidlo: „Neopravuj to, co DOBŘE funguje“! ;) :)