Jak nechat správně zkysnout mléko?

Všude to vidíme – když něco kvasí, je to „ble“ a člověk k tomu má odpor, hned by nejraději vyhodil vše, co kvasí. Jenže já chci kyšku. Ale říkám si, když mně doma kvasí načatá půlka citrónu, hodím ji přece na kompost. Tak proč bych neměl vylít mléko, které kvasí? Proč mi kyška vadit nemá? A proběhne procwes kvašení za všech okolností tak, že nám kyška prospěje, anebo na našich postupech při procesech kvašení PRÁVĚ VELICE ZÁLEŽÍ? V kladných a záporných bakteriích mám dosti hokej, abych se přiznal. Vy ne? Přece bakterií je mnoho a kdo nám říká, která pomůže a která uškodí? Takže mléko jsem vytáhl z mlednice a položil na linku. V ranné fázi přeměny (nyní – po dnu) jaksi zhořklo a už teď mám k němu odpor. Tuhle chuť zkrátka neznám. Ale to se časem může zlepšit, že? Anebo taky ne. A proto otázka zní – Jak nechat správně zkysnout mléko, aby výsledný produkt BYL ZARUČENĚ PROSPĚŠNÝ? Ví o tom něco kdokoli zde? Nechci se zabývat jinak „zaběhnutými“ principy a dogmaty, ale… Jde o to, aby nápoj byl poživatelný a nějak ta „kyška“ organizmu prospěla. Poslední, o co mně jde, je, že bych „MĚL CHUŤ“, NEBO TAK NĚCO.

Tak jistě, že mléko určené ke zkysnutí je čerstvé, přímo od kraviček. Konkrétně je z mlékomatu (to je ten veliký bankomat na mléko, ještě větší, než bankomat na kávu, víme?).
Ale no tak to jsem si myslel, že původ určeného mléka řešit není třeba… že je to snad jasné a logické, že mléko na kyšku musí být čerstvé. No nevadí… doplňuji tedy. (;

(A ještě připomínka: tu bílou věc v krabicích v řetězcích s nápisem >trvanlivé mléko< bych já nikdy nenazval mlékem, stejně jako bych tu šišatou křehkou věc pocházející od slepic chovaných v kleci nikdy nenazval vejcem. Dobrou chuť, kulturní společnosti.)