Je to nastaveno pouze v mozku. Lehká pomoc, pořídit si vlastní štěně a vychovávat ho. Všechny podobné fobie, lze opakovaným setkáváním utlumit a nakonec i zcela odblokovat.
0 Nominace Nahlásit |
Složité to není, stačí se psům vyhýbat, pokud to jde. Možná by pomohl i nějaký terapeut nebo psycholog. Já mám opačný „problém“: téměř s každým psem jsem kámoš, oni to snad nějak poznají. Samozřejmě se občas najde nějaký špatně vychovaný hajzlík, co na mně vrčí a cení zuby, tak to radši vycouvám a respektuju ho. Nema problema.
0 Nominace Nahlásit |
Kynofobii jsem míval, časem se to částečně obrousilo, ale stejně mi vadí, když si psi vynucují svoje vlastní pravidla a nerespektují ta naše. Typicky pes nerespektuje moje proxemické zóny, leze mi, kam sám chce, nebo pes nerespektuje hranice pozemku, kde bydlí, hlídá i veřejnou komunikaci a má snahu rozhodovat, jestli tu veřejnou komunikaci mohu použít, nebo ne. Mezi rodinnými domy tudíž chodím nejraději prostředkem ulice a při zahlédnutí volně pobíhajícího psa měním trasu. Vadí mi lidé, kteří považují za normální, že pouštějí své psy ke svým návštěvám, a spoléhají na to, že host obtěžování od psů strpí. Já to strpět odmítám a považuji to za nerespektování mé osoby ze strany hostitele.
0 Nominace Nahlásit |
Justin: Ano, přesně. Mám pocit, že majitelé psů kolikrát nevnímají, že je to někomu nepříjemné. Ale jsou i tací, kteří to chápou, přece jen, člověk se tomu plně nevyhne. Když jdu do lesa, tak je jasné, že se tam s pejskařem setkám.
Drap: To je pravda, četl jsem podobný názor i u odborné veřejnosti, že paradoxně pomáhá to trénovat a ne nutně vyhýbat. Nicméně je to otázka i nějakého postupu.
Měl jsem strach z výšek. Už vlézt na stůl mě dělalo problémy. Postupně jsem to odboural tím, že jsem lozil i po skalách. Je při tom spousta strachu a přemáhání, také ale hodsně adrenalinu a postupně se to otupuje. Vlézt dnes na střechu neni žádný problém, přitom mám před výškou stálý respekt.
Kepler: Jsem si toho vědom z osobního hlediska a kontakt nijak nevyhledávám, ale jak to vysvětlit partnerce? Zde bych čekal pochopení, ale znáte to, někdo má pro psy slabost.
Partnerka by měla být seznámena s problémem a ty by to měla respektovat. Já zas měl partnerku, která měla hrůzu z ptáků a zjistil jsem to, když ve zlínské ZOO obešla voliéru širokým obloukem a pak se mi k té fóbii přiznala. Od té doby jsme nejeli ani kolem slepičárny…:-))