Tvůj problém je asi stejně tak typická záležitost, že se růžovápastelka123 zamilovala do učitele/staršího spolužáka/bratra své nejlepší kamarádky/Roberta Rossenberga/ko­hokoli. I když mi velmi pravděpodobně nebudeš věřit, tak se do této situace dostal každý a nějak ji víceméně v klidu přečkal.

Teď k jádru problému, možná to teď bude znít jako když si píšu s Kolesou ale co jsi v životě dokázal? Já to opravdu nevím, neznám tě ani tě netoužím poznat ale podle počtu Tvých příspěvků zde stejně tak podle Tvého popisu všedního dne, který jsi sem před časem (cca 4 měsíce zpět) vyhodil usuzuji že nic moc. Jak si sám nastínil tak nezačneš mít hned tolik peněz, aby jsi si mohl platit vlastní nájem (samozřejmě to není pravda, jen bys získal natolik nekvalitní bydlení, že se ti to čistě kvůli pohodlí nevyplatí) – tzn. za Tebe ten Tvůj otec platí, živí tě a nesere na Tebe (i když Ty na něj očividně sereš) – z toho plyne takové pořekadlo, co si říkají dospělí lidé: „Kdo platí má pravdu.“ Takže jestli vidíš problém tak je klidně možné že vidíš správně ale příčina toho problému není nikdo jiný než Ty 😉. Zkus nad tím přemýšlet tolik jako přemýšlíš nad marihuanovým antiperspirantem nebo odpaňováním princezen.

Have fun!

Nejprve bych doporučoval zamyslet se sám nad sebou a zkusit se na sebe podívat z pohledu otce.

Tentokrát budu opravdu stručný – souhlasím s rádcem jpau, má to dobře napsaní a s tímto názorem se ztotožňuji.

Opravdu nic proti tobě nemám, ale, no však to znáš..

mluvili jste někdy mezi čtyřma očima, nebo
se pořád jen hádáte, tak se zamysli mohlo by
to pomoct a hodně, každý má tu svou pravdu
a té se pevně drží víš, taťka tě vychoval a ty
se chceš už starat o sebe zatím na to nemáš ..

sedněte si a slušně si popovídejte o situaci :)

Já ti klidně řeknu co máš udělat, ale bude ti to připadat blbý a nejspíš do toho nepůjdeš, ale co :) takže udělej toto, až budete s otcem někdy sami a on zas s něčím podobným vyrukuje, tak mu otevřeně řekni přesně to co píšeš tady, ale shrň to do krátkých vět, klidně zakončených otazníkem, typu například:

„Tati, proč mě pořád takhle ponižuješ?…“ (a mlčet)
„Tati, co mám udělat abysme spolu měli lepší vztah…?“ (a mlčet)
„Tati, proč mě nesnášíš?…“ (a mlčet)

Jde o kombinaci přímých silných vět a dlouhých pomlk a zabírá to :) protože mu to dává čas přemýšlet. Akorát se musíš vžít do role herce, pamatuj že tyto věty říkáš protože je říct musíš, a né protože je říct chceš.

A pokud ti otec vynadá za něco co jsi neřek, tak se mu za to omluv a to ze stejného důvodu. Ty víš žes to neřek, on ví žes nic neřek, toť vše. Je to z jeho strany jen hra, a omluva nic nezkazí, pouze ukáže že jsi schopen hrát taky.

Jinak nechápu proč jsou tady na tebe všichni tak zlí, von vám huxa něco proved? Rejpat tady do někoho za to že pokládá otázky který se vám nelíběj, to se vám zdá jako správnej přístup? Proč s ním nejednáte jako s každým jiným co potřebuje radu a taháte do toho charakter jeho předchozích dotazů? Já myslel že to má bejt anonymní poradna a bez předsudků..

jednat či nejednat, hmm ..a tak si třeba vzpomeň na někoho normálního, až ti zase bude takhle. Ne, vlastně ty nevíš na koho. Tak víš co, tak si vzpomeň na mě ..hehe. Ne vážně a nebo si jenom jednoduše vzpomeň, že někdo normální na světě existuje, to těm lidem kolikrát pomůže
Doplňuji:
lepší odpověď pro co, lepší pro ucho? Někdy je taky otázka položena tak, že jákakoli nepřímá odpověď může přímo otevřít jádro problému, potažmo tazateli oči.

Upravil/a: zjentek

Mno pokud je to alkoholik, nebo ma jinou poruchu, tak si budes muset najit jak jednat s timto typem lidi. Pokud je psychicky normalni, tak by melo stacit zacit si uklizet, chovat se jako beznej dospelej clovek, pomahat doma a venovat se studiu. Pokud jsi navic svedomity student a nedelas tedy jen chytreho, tak jiste najdes praci ktera te uzivi a budes se moct osamostatnit. Rodice obcas mivaji pravdu a na kaudem sprochu pravdy trochu, ja si kdysi taky myslel jak jsem chytrej a zivot mne jeste hodne naucil. Mozna mu i casem porozumis a dojde ti ze to s tebou myslel dobre. Trebas kdyby na tebe byl hodny, tu mas zlaticko, tady zlaticko, hajmi si zlaticko, tak by z tebe byl nakonec rozmazlenej fracek a neumel bys nic. To je snadne ho odsoudit, chce se to zamyslet i nad sebou zda fungujes jak mas.

Takže chceš přesnej návod co říkat nebo co?
V první řadě, jak už bylo řečeno, se zamysli.
Ano, někteří lidé jsou prostě vznětliví a hádaví, což může být i tvůj otec. Ale tvoje chování asi taky nebude zrovna nejlepší. Nevím, kolik ti je, ale to co jsi napsal je typické pro hloupé puberťáky.
Znám a znal jsem mnoho lidí, kteří se chovali (ve věku, kdy žili s rodiči) jako spratkové a s rodiči se neustále hádali. A pak si stěžovali, že vlastně rodiče jsou tou příčinou.
Pokud si nedokážeš přiznat, že na tvém chování je něco špatně (a něco tam fakt bude), tak si tady můžeš psát dalších tisíc příspěvků a bude to k ničemu.
Jo a sice je to tady něco jako poradna, ale takovéhle problémy bych na tvém místě řešil ve skutečné poradně s psychologem (a nemyslim tim bravíčko).

Až vyrosteš z puberty dostaneš možná i rozum.

Omg. Autor tohoto článku (huxa) je můj člověk, zažívám to samé s mým otcem dennodenně. V poslední době otec ale povolil, neřiď se radami těchto nezkušených „dospělých“ lidí, co ti tady píšou negativní názory. Zřejmě jsou zoufalí z toho, že nemůžou mít své děcka, které by jebali po uších (nic proti vám všem). Málá rada: nevzdávej to, i kdyby ses měl s otcem hádat až do masa a do krve, tak to nevzdávej, vycvič ho. Já jsem to tak udělal a mám pokoj, z poloviny se ale musíš zamyslet sám nad sebou a dělat i to, co chce, jen to dělej svým způsobem, ne takovým, jak chce on.