Jak nás lidi (prosim bez vtipkování) asi vnímají zvířata?

Každý druh jinak.

Někteří se nám vyhýbají, pro jiné jsme zdroj případné potravy pro potomstvo, některá zvířata vycítí naše pocity. A zvíře, se kterým jsme často, nám i trochu rozumí.

Tak moje kočka mně určitě vnímá jako svého (dost dobře vycvičeného) posluhu 🙂
A ještě mi dokáže vnutit pocit, že jsem v této roli šťastná…

Zvířata mají rozdílné vnímání tvarů i barev, to samé hmyz. Více v odkazu:

Zdroj: https://svetem-zvirat.cz/jak-vidi-svet-zvirata/

Vůbec o nás nepřemýšlejí. Jen nás vidí. Výjimkou ale mohou být delfíni či hominidé.

Troufám si říct že pes a kočka si rozumí s majiteli, ale někdy jsou chvíle kdy si nejsou jisti co si myslet stejně jako my o nich. Kočka má občas svědomí a vzpomene si že s někým sdílí domácnost, ale je úplatná jako lehká žena že většinou něco chce. Pes vidí svého majitele jako druha (záleží na rase) a snaží se sdílet co nejvíce času po jeho boku. Takže jako kamaráda.

Pokud se týká zvířat všeobecně, pak pochopitelně různě, podle druhu a vztahu k člověku. Jestli jde o predátora k člověku, nebo k člověku jako predátoru.
Pokud jde o zvířata domácí, nebo domestikovaná, pak je situace trochu jasnější.
Zde bych řekl že podle vztahu, povahy a inteligence (jak zvířete, tak i člověka).
S některými se dá skoro „rozmlouvat“ a mám dojem že mi i rozumí a mnohdy i já docela pochopím o co jim jde.
Co se týká vztahu zvířat vůči mně, mohu to takto posuzovat, neboť jsem „členem“ domácí smečky (ne mé, ale mé dcery veterinářky), která v současné době „obnáší“ 6 psů, cca 10 koček a 6 ovcí a 5 koní.
A co se týká vztahu člověka zase vůči těm zvířatům, to zase mohu posuzovat s ohledem na chování ostatních členů rodiny k nim.