Jak náročné je pro politology skrýt svůj osobní názor, když analyzují nějakou politickou událost?

Politolog, pokud je to dobrý profík, by měl být schopen objektivního hodnocení. Stejně tak jako novináři, moderátoři, apod. Jinak jde o tendenční výklad. Takových jsme si za šokialismu užili už dost. Nijak zvlášť tuto sortu lidí nesleduju, ale myslím, že tendenční hodnocení se stále vyskytují a to v celém světě, bez rozdílu států.

Vždy jsou neobjektivní a snaží se naddvihovat určité věci nebo naopak na některé kydat hnůj. A protože jsou to profíci, snaží se své „objektivní“ analýzy podpořit velkou spoustou fucktů a tzv. důkazů. Z komentářů, analýz, statistik a grafů různých odborníků a politologů jde vždy jasně vyčíst s kým sympatizují a s kým nikoliv. S čísly jde taky pěkně hrát, kdo měl někdy obor statistiku, ten ví. Čísla, procenta, mínění, vůbec všechny vyjádřené hodnoty, ale i zhodonocení situace lze hezky pěkně zamotat a ukázat jen, co se hodí. Toho využívají nejen politologové ale hodně i sami politikové a ekonomové, když chtějí podpořit svou věc nebo ukázat „co všechno udělali,“ tak aby to bylo očím i uším libé.
Nejlepší jsou ty politicky zaměřené weby a tisky, které o sobě hlásají, jak jsou objektivní, nezávislé a kde pracuje řada „nestraných“ politologů. To jsou ty nejvíc neobjektivní a zkreslená média.

Upravil/a: B-Man

Každý hodnotí danú situáciu na základe svojich vedomostí a skúseností. Občas sa dostaneme do sporu medzi vlastným osobným názorom a zistenými faktami. Tu je rozhodovanie naozaj ťažké a musíme zvážiť všetky okolnosti, aby sme dospeli k záverečnému rozhodnutiu.
Je to ako známy príbeh Matky, ktorá má strach o život svojho syna a napriek tomu mu podá pušku, aby šiel brániť životy iných.
Mnoho politológov, mediálnych pracovníkov, politikov túto vlastnosť „Matky“ nemá. Nedokážu sa odosobniť, čo vidno veľakrát v médiách na vlastné oči, alebo, naopak, poprú sami seba pre zisk (ale aj v tomto prípade nejde o skutočné skrytie osobného názoru, ale o prejav ziskuchtivosti)