Jak můžou vědci vědět, jak je Země stará?

Ještě vcelku nedávno se na tom opravdu shodnout nemohli. I v druhé půlce 19. století si řada z vědců myslela v souladu s biblí, že stáří Země činí jen několik tisíc let. Jenže poté přišel objev radioaktivity a pak i první metody založené právě na radiometrii. V kostce řečeno, budete sbírat nerosty a zkoumat, co v nich je. Ve vzorku minerálu najdete izotopy prvků s dlouhým poločasem rozpadu (např. uran 238 má poločas rozpadu 4,5 miliardy let) a také „dceřiné“ izotopy, které vznikly jejich rozpadem. Na základě poměru zastoupení původního izotopu a z něj vzniklých nových izotopů se dá vypočíst stáří zkoumaného vzorku.

Matematicky je to snadné, pracnější je v praxi přesně zjišťovat jednotlivé koncentrace. Takovou metodou, samozřejmě experimentálně různě vypilovanou, postupně zjistíte, že stáří Země je asi 4,5 miliardy let. A abyste se přesvědčil o správnosti výsledku, nasbíráte mimozemské nerosty, meteority, a stejnou metodu aplikujete na ně. Výsledky budou souhlasit a potvrdíte i modely formování sluneční soustavy. 😉

Vědci můžou tvrdit cokoli… je jen na nás co si o tom myslíme 😉

Byly doby kdy vědci tvrdili že je země placka…
Byly doby kdy vědci tvrdili že je země středem vesmíru…
Byly doby kdy vědci tvrdili že atom už je nejmenší a základní částice hmoty…
atd atd…

vše jsou to odhady, 100% ví kulový prd

Pokud pomineme odhady vycházející z Bible (nebo z jiných svatých spisů), stáří Země se jako první pokoušeli odhadnout někteří řečtí filozofové. Ve středověku pak převládal názor o tom, že svět byl stvořen zhruba před 6 000 lety. O odhad nějak vědecky podložený se jako první pokusil William Thomson, známější jako lord Kelvin. A lze vytušit, že jeho metoda nějak souvisela s teplotou…
Kelvin svůj výpočet opíral o rovnice popisující chladnutí těles. Počáteční teplotu Země odhadl na asi 3 900 stupňů (v tomto případě asi není podstatné, zda těch Kelvinových, nebo Celsiových 🙂 a nakonec mu stáří Země vyšlo okolo 100 milionů let. Pokud pomineme lehce svévolné určení počáteční teploty, hlavním problémem Thomsova výpočtu bylo, že neuvažoval radioaktivitu a další energetické příspěvky, které chladnutí Země zpomalují. Díky tomu byla také Kelvinem vypočítaná hodnota mnohonásobně menší než skutečnost.
Mimochodem: postup datování stáří Země na základě chladnutí zkoušel už v 18. století hrabě Buffon, který si přitom představoval, že Země vznikla uštípnutím kusu Slunce.
Proti Kelvinovu odhadu se postavil Charles Darwin, soudící, že evoluce potřebovala ke svému průběhu mnohem delší dobu, naopak podporu mu vyhlásil geolog J. Joly. Ten zase vyšel z předpokladu, že na počátku Země nebyla voda v mořích vůbec slaná. Odhadl roční přírůstek soli do moře a z dnešní slanosti pak vypočítal stáří Země – vyšlo mu opět asi 100 milionů let.
Jednou z chyb v předpokladech Jolyho bylo ovšem to, že neuvažoval, že sůl z oceánů rovněž mizí. Mimochodem, jedním z lidí, kteří popsali způsob, jakým z oceánu ubývá soli (na oddělené mělčině vyschne voda a sůl je pak překryta horninami a jaksi „zakopána“ do nitra Země), byl i James Lovelock, známý především jako autor hypotézy Gaia.

Zdroj: http://science­world.cz/ostat­ni/jak-se-odhadovalo-stari-zeme-4127