Jak jednat s paranoikem ?

Paranoia se velmi těžko diagnostikuje, neboť takto postižený člověk se umí náramně přetvařovat – ve svém okolí bývá často oblíbený, ale jen pokud ho někdo zná povrchně. A ještě hůře se tato porucha léčí, neboť ten, kterého se to týká zásadně nespolupracuje – vždyť mu nikdo nerozumí, on má pravdu a myslí všecho nejlépe! Pořád dokola omílá jedno a totéž, jen aby se mohl hádat. Vyhledává zejména pohodové a inteligentní lidi, neboť když už někoho deptat, tak ať to má výšku! A také to u nich nejvíc funguje. Kverulant umí mistrně vyvolávat pocity nepochopení, pochybování a mnohdy i komplexy.
Radím ruce pryč! Nebo všechno na rovinu. Zásadně se neptat – Co se stalo? Co jsem udělala špatně? Nic. A ty to víš. Odzbrojit takového člověka může pouze přímé jednání: „Podívej, nevím co ti přelétlo přes nos, zbytečně všechno zveličuješ. Na mě nic nezkoušej, já nejsem tvůj otloukánek ani nepřítel. Škodíš sama sobě, já to poslouchat nebudu.“ Otočit se na podpatku (jde to i na PC 🙂 a nekomunikovat. Uvidíš, že se ozve velice záhy a bude dělat jako by nic. Bude přehrávat a nadšeně ti něco vykládat. Ty budeš mít stále v paměti vaši hádku, ale pro ni to byla vzpruha. Možná se jí ještě omluvíš (oni to nikdy nedělají, protože nechybují!). Zase se jí to povedlo. A s daleko větší razancí udeří příště. To je právě to nejhorší!
Hlavně si nenechat zkazit náladu a nikdy (!) opravdu nikdy se nesnažit vcítit do myšlení paranoidního psychotika! Tím přijmeš jeho skutečnost, začneš ho litovat, pomalu mu dáš za pravdu a nakonec tě bude ovládat.
Důležitější je odhalit příčiny jeho chování. Pominu-li prenatální stadium (odmítání matkou, apod.), emocionální nerovnováhu ve výchově a vývoji osobnosti a přejdu ke kamarádčině věku, jde zejména o lidi, kteří se nedokážou smířit s vidinou stáří, nemoci, ztrátou partnera, rodiny a najednou mají pocit vlastní nepotřebnosti. Proto na sebe upozorňují různými hysterickými, žárlivými a mnohdy až astenickými projevy. „Demonstračky“ v těchto případech bývají velmi oblíbené – pak dosahují velkého ovládnutí vyhlédnutého objektu. Tady někde asi vznikly vtipy o tchýních…
Znovu radím: připomenout společné fajn časy, povzbudit, ale jasně stanovit pravidla mezi vámi.
Paranoidnímu člověku se také nikdy nemůžeš svěřit se svými problémy. Bude z nich mít radost a nikdy ti z nich nepomůže. Když se budeš cítit jen trochu líp, hned ti připomene, co tě trápilo. Jednou si ve slabé chvíli postěžuješ na blízkého, příště ho pochválíš a uslyšíš: „Ale no jo, jen se neraduj, vždyť víš co je to za zmetka…“
Čím kverulanta odzbrojíš spolehlivě je pozitivní myšlení a dobrá nálada. Nesouhlasit s klepy a používat názory jako: Já si myslím, že to zas tak špatné není, Nemáš pravdu, Pleteš se.
Když tě bude bezdůvodně vytáčet, hlavně si to neber osobně, vím, že tě to u kamarádky obzvlášť trápí, ale tohle je hnusná hra zlého člověka. A na blbost lék ještě není.

Myslím, že nic nepomůže to jsou lidé, kteří se budou cítit ukřivněni vždy …pokud jim nedáš zapravdu. Prostě jenom jejich názor je přijatelný , nosí si to v sobě a nepřipustí nic jiného.
Nic si z toho nedělej …takový člověk je svým způsobem chudák .
A já bych už žádný kontakt s takovým člověkem nenavazovala.Budeš jen plýtvat svou energií.zdravím H.

jistě se jedná o tento druh paranoi

kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi – obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat

Jak jednat? Velmi opatrně a snažit se vžít do jeho paranoie..
Nic jednoduchého, více info poskytne jeho lékař..