Jak je to vlastně s tou brannou povinností?

anonym

obávám se, že zákon co jste přidal je již zastaralý

JájsemRaibek

Obávám se, že není:

Jste zde: Zákony pro lidi
Sbírka zákonů ČR
Ročník 2004
585/2004 Sb.
Aktuální znění 01.07.2016

JájsemRaibek

Povinnost bránit vlast nebyla nikdy zrušena

Podobné emoce vyvolalo už dříve sdělení, že vláda začne novelu branného zákona projednávat. Člen generálního štábu Pavel Ťulák tehdy označil tisíce dotazů a obvinění, že armáda chystá „návrat k totalitě“ za událost roku. Za pravdu mu dává snad nejrozšířenější mýtus, že v České republice dojde k obnovení základní vojenské služby: Nedojde.

Hlavní příčinou vzedmutých vášní je záměna dřívější podoby „vojny“ a branné povinnosti. Zatímco první byla skutečně zrušena, branná povinnost nikoli. Právě skutečnost, že vláda projednávala novelu znamená, že se musí jednat o novelu zákona, který nikdy nebyl zrušen. V roce 2005 došlo rovněž k jeho novelizaci, ale branná povinnost občanů platí po celou dobu naší státnosti.

Občanů ve věku 18 – 60 let se branná povinnost týkala i v uplynulých desetiletích. Od roku 2005 se týká i žen, neboť zákon musí být v souladu s Ústavou ČR, která genderovou rovnost, tedy práva i povinnosti bez rozdílu pohlaví, zaručuje. Právě protesty a fámy, že vláda zahrnula ženy do branné povinnosti až nyní, je dokladem, že znění aktuálního zákona č. 585/2004 Sb. do povědomí veřejnosti neproniklo.

Ze sociologického hlediska je zajímavé sledovat, že negativně na brannou povinnost žen reagují zejména muži, kteří především na sociálních sítích argumentují představou o uplatnění žen v tradičních ženských rolích. Nicméně největší diskusi stran návrhu novely (tedy novely dříve novelizovaného zákona) jsou také nově navrhované odvody občanů v době dovršení 18 let věku. Reakce na jejich obnovení vypovídají o tom, že velká část veřejnosti nemá ani rámcovou představu, co odvod je.

Rozšíření odvodů v době míru

Především je nutné říci, že po odvodu nenásleduje ani odchod na cvičení a už vůbec ne nástup do kasáren. Povinnost dostavit se k odvodu je sice vymahatelná zákonem (v současné době se toto týká doby, kdy by byl vyhlášen stav ohrožení), nicméně se jedná o správní řízení, během kterého je posuzována osobnostní způsobilost občana vykonávat vojenskou službu. Zavedení odvodů s věkovou hranicí 18 let v době míru chce armáda získat přehled, kolik mladých lidí je schopno a ochotno vykonávat vojenskou službu.

Během odvodního řízení může občan výkon vojenské služby (tedy zařazení do ozbrojených složek) odmítnout. Nezbaví se tím ale branné povinnosti. Stane se odvedencem a v případě vyhlášení stavu ohrožení republiky by se na něj vztahovala zákonná pracovní povinnost beze zbraně. (Výjimku by pochopitelně nadále tvořily těhotné ženy a osoby pečující o malé děti). O konkrétní náplni pracovní povinnosti, například ve zdravotnictví nebo při strojírenské výrobě, by ale nerozhodovala armáda, nýbrž stát na základě aktuálních potřeb.

Diskusi nejen v laické veřejnosti, ale i mezi politiky, kteří se armádou zabývají dlouhodobě, budí rozsah a forma plánovaných odvodů . A s nimi spojené finanční a personální hledisko. Polemiku vzbuzuje zejména to, zda je nutné přímo od občanů zjišťovat údaje, které by mohly být dostupné z evidence obyvatelstva a také, zda se nebude jednat o příliš velký zásah do osobních údajů či pouhou „buzeraci“. Tento názor vyplývá i z předpokladu, že občané mohou získat informace o platných zákonech sami.

Vzájemný vztah občanů a armády

Nicméně právě šířené fámy jsou dokladem, že informovanost občanů o aktuální branné povinnosti je nedostatečná. Je zřejmé, že stát nemůže zprostředkovat výklad každé vydané či novelizované právní normy. Jenže v případě branné povinnosti se jedná o jeden z největších zásahů do práv a povinnosti občanů, který by měl být vyjasněn osobním setkáním občana s představiteli armády. V době vyhlášení stavu ohrožení může armáda povolat občana jež má 18 let, ale ani Úmluva o právech dítěte nezapovídá projednávat možnosti nástupu do ozbrojených složek s nezletilcem (tedy bude možné jednat i s nezletilcem, jež dovrší v daném roce 18 let).

Ovšem i tak platí, že je člověk před dovršením 18 let dle zákona považován za dítě, a to je jako takové odkázáno na informace zprostředkované rodiči a školou. Dovršením zletilosti ale nabyde brannou povinnost ze dne na den s tím, že vzdělání v podobě jedné vyučovací hodiny týdně nemusí principy branné povinnosti dostatečně osvělit. Navíc je žádoucí, aby si mladý člověk na prahu dospělosti začal budovat svůj občanský postoj a byl schopen osobně sdělit a zdůvodnit jakou formou se hodlá v případě ohrožení na obraně státu podílet.

Promyšlená forma odvodu může do budoucna přispět nejen k informování, ale i zlepšení postoje občana k armádě, což znamená i jeho vztah k státu jako takovému.

Jedná se o vzájemnou vazbu, kterou i dnes naplňují členové Aktivních záloh, na něž novela zákona rovněž pamatuje: Parlament bude projednávat navýšení měsíční odměny členů AZ, motivační příspěvek pro studenty vysokých škol, kteří se do řad záloh přihlásí a také proplácení celé nebo části mzdy zaměstnavatelům členů AZ (stanovení výše na základě toho, zda by se jednalo o plánovaný výkon vojenské služby či nikoli).

Přísaha mění slovosled, nikoli smysl přísahy

Předkládaná novela se netýká jen civilního obyvatelstva či členů Aktivních záloh ČR. Parlament projedná i návrh změny vojenské přísahy. I tento návrh vyvolal zcela nepodložené vážně a spekulace o tom, že „nově mají vojáci přísahat i spojencům“ či „přímo USA“. Především je nutno říct, že k závazkům plynoucích z mezinárodních smluv (nikoli pouze smlouvy s NATO, ta je navíc ošetřena i ústavním zákonem), jsou všichni občané České republiky, tedy včetně vojáků, zavázání zněním zákona nejvyšší právní síly: Ústavou ČR.

Bylo by tedy zcela nadbytečné, aby se text vojenské přísahy měnil a rozšiřoval ve smyslu, že se voják národní armády zavazuje plnit vojenské úkoly jiného státu. V minulosti se byli nuceni přísahající vojáci zavazovat ke spojenectví se Sovětským svazem přísahou, která platila od roku 1961. Vojenská přísaha je stran svého obsahu absolutním závazkem, tedy odhodláním občana položit při obraně vlasti i svůj život. Přísaha je proto stále předpisem, který musí být v souladu s platnou Ústavou ČR, jež hodnoty země deklaruje.

Tyto nezpochybňuje navrhovaná změna textu, kde je z věty přísahy „já voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností“ vypuštěna část: „ozbrojených sil“ (což je logické, neboť jiných „sil“ být ani součastí nemůže..). A naopak je přihlášení se k ozbrojeným silám (tedy i k dalším, na kterých se vojáci už nyní v souladu se zákonem podílejí například při živelných pohromách) doplněno v textu za pasáž „Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů.“

Vzhledem k tomu, že všechny výše navrhované změny budou teprve projednávány členy Poslanecké sněmovny, je možné, že platnost zákona v dané podobě (či vůbec), nenabydou. To ovšem nemění nic na tom, že zákon o branné povinnosti č. 585/2004 Sb nadále platí. Naopak pozbyly platnosti dřívější vojenské předpisy, zákony a smlouvy, ze kterých byla naše země vyvázána po změně režimu a jsou v rozporu se současnou Ústavou ČR.