Jak je možné, že když začnu něco důležitého řešit tak začnu potřebovat na malou?

Tomu se říká zákon schválnosti, ten se neučí ani na Matfyzu 🤪

Nejsi trénovaný. Měl bys vše posilovat. Psychiku, močový měchýř a tak vůbec obecně dovolit všemu posílit>>> https://www.y­outube.com/shor­ts/9L0wXLHXaOE

Až to bude životně důležité, tak budeš muset jít na velkou stranu, nebo se z toho po.ereš.

Mně se to taky stává. Mám za to, že je to podvědomá, psychická záležitost. A hodně mě to štve.

1. Jsi idiot! 🙄
2. Řešíš cypiny, koniny, nesmysly, pakoniny, píčoviny, chujoviny, kokotiny..
3. To, co byś řešit měl, tj. to, co není subsumovatelné pod definici zažurnalisovanou pod dikcí art. II., stejně neřešíš, protože máš vlastnost, ježto je popsána nad slunce jasněji v bodu I.
4. Jsi Kinderscheiße, sračka, posera, sráč, podpantoflák, anální horolezec, kokot sedmimocný.
5. Summa summarum: neřeš nic. Beztak řešíš jenom nesmysly, jsi idiot, sráč, a tak vyřešíš leda tak kulový hovno. Tam mañana, pleť gumáky, pusť si večerníček, uvař kakao a dobře se ti povede.

Nebo si dělej co chceš, ale neotravuj s tím. Z 1,000 tvých otázek je tak 995 o tom, že máš problém, že nevíš, že se bojíš, že ses posral, že ses pochcal, nebo jestli 1+1 nemůže být taky 3.

Tvý žití není res publica, tvý problémy nejsou veřejná záležitost, prostě si vytáhni hlavu z prdele, poraď si sám, nebo trp, jak šeříkový Negr na plantáži. ALE NEOTRAVUJ, IDIOTE!!!