Jak dalece vás poznamenala pouť tímto „slzavým údolím“?

bubco,jizev mám tolik,že je ani nedokážu spočítat,největší mám asi na pravém předloktí. Mám jí už 5let,rozervala jsem si ruku o železný dřez v práci,nebyla na něm ochraná guma. Stalo se to tak,že jsme na svatbě makali jako blázni,lítali,jak na koštěti,aby hosté byli spokojení,no já nedala pozor a ruku si rozsekla,ale jelikož jsem měla celou svatbu a její průběh na starost(ke všemu se ženil šéf),tak nebyl čas jet do nemocnice. Tak jsem to jen ovázala,dodnes mám jizvu cca 5cm dlouhou a v nejširší části snad 1 cm hlubokou. Jinak mám nohy propálený skrz na skrz z motorek(hold frajerka bez kalhot),no a pak různý škrábance. Vždycky říkali,že než se vdám,že se to zahojí a nebude nic vidět,vdala jsem se už 3× a pořád je to vidět…:-D

dddne hlubokou ---širokou

jizva na hlavě – než dorostly vlasy, všichni na ulici měli vítr a respekt ;{))> ale nebyla „klukovská“, byla po operaci, úpodobnou jsem prodělal i na třech měsících a šesti letech

izvy na duši jsou určitě horší, provázejí je nehezké vzpomínky a někdy by je člověk nejraději vymazal úplně, ale všechny jizvy určitě posilují naši osobnost a vybrušují charakter k lepšímu někdy opačně. A patří k životu.

Asi v 10 letech jsem chtěla, aby mně máma koupila nové boty, stále odmítala. Vzala jsem tedy ostrý nůž a chtěla starou botu poškodit. Moje šikovnost způsobila, že nůž sklouzl a propíchl tepnu na ruce. Strašně jsem se vylekala, protože krev stříkala do výšky.

Kolem dvacátého roku věku jsem pomáhala bratrovi řezat dřevo na cirkulárce. Nějak jsem při odebírání špalků brnkla rukou o kotouč pily, pořezala si prsty a ucvakla u prsteníku jeho špičku. Naštěstí špička držela na kousíčku, takže chirurg napravil. Od této doby nesnáším zvuk pily. Zacpávám si uši, když někdo v sousedství řeže dřeve.

Jednou jsem krájela tvrdý chléb na topinky, a místo chleba skončil nůž v dlani. Opět práce pro chirurga.

Když si vzpomínám, nějak jsem těch úrazů měla dost, i když nohy kromě jizev na kolenou mám v pořádku. Hlavou jsem narazila do zrcadla, střípek zůstal zapíchnutý v hlavě. Možná proto jsem měla 7 roků neštěstí!!

Taky mám několik jizev a když si na ně vzpomenu,tak si říkám,že to naštěstí dopadlo jen s tou jizvou.Na jizvy na srdci raději nevzpomínám,protože každé dloubnutí zbytečně bolí.Teď ještě jizvu nemám,ale až mi vytáhnou těch 21stehů,tak bude a opět si říkám,hlavně,že to skončí tou jizvou a nesedím upoutaná na vozík,pak by mi asi na nějaké jizvě nesešlo.

Mam ruzne jizvy, par malych jizev na rukou (z taboru, kde jsme si vse staveli sami, varili, sekali drevo a rezali, topili atd). pak na nose u korene, to jsem si takle jednou kracela z narozeninove oslavy domu a schody se proti me postavily… :))) pak jednu na nartu nohy, to byl plech na balkovych dverich. a jednu velkou mam na koleni, to jsem odjizdela z nejakeho vandru v puberte a na nekoho jsem mluvila, loucila jsem se a couvala a s tim baglem (nacpanym vecma na 14dni, takze tezkym) jsem zapadla do vykopu. Kamosi se tomu smejou dodnes, a to je to asi 16let 😉

Jizvy mám malé, větší a některé vím že byli ale už nejsou vidět.A pák mám 6jizev ale ty jsou s mím souhlasem..

Já se řídím už dlouho tímto tvrzením a mám klid:Přijměte sudbu a zbavíte se trápení. Co vy na to?