Jak často je normální brečet?

Takto se na to nedá dívat a nedá se na to takto odpovědět.

Slzy mohou být slzami radosti, člověk může plakat od smíchu, no a nebo ze smutku. U Tebe předpokládám, podle toho, cos napsala, to poslední.

Prvním kriterionem je, asi, věk, logicky. On puboš se hledá, taky jsi holka, holky mají obecně hormonální nevyváženost typově vyšší, a v tom věku Tě klidně může být „hodně“ z každých krámů, a pozor, klidně tejden, dva před a tejden, dva po.

Člověk je v zásadě individualitou, nebo je v zásadě stádový, tzv. přimknutý k referenční skupině. Tou referenční skupinou může být cokoli – náboženství, politický postoj, rodina, parta, etc. etc. etc. Individualita zažívá typově menší pocit skupinového bezpečí, stádový člověk typově větší pocit vnitřní prázdnoty.

Neznám Tvůj curriculum vitae, nevím, čím (vším) jsi si (ne)prošla od narození dosud. Neznám Tvůj temperament, hodnotový žebříček, neznám nic, proto Ti nic moc víc neřeknu. Abych Ti mohl říct víc, museli bychom spolu strávit nějaký čas, osobně, musela bys mi toho o sobě hodně říct, a já bych Tě musel pozorovat. Bez toho je to poněkud nemožné.

Ale tak jako je poměrně jednoduché měřítko: zvládáš své povinnosti a aktivity, tak jako přiměřeně intellektu, věku a stavu? Máš záliby, koníčky, přátele, prostě něco, co Tě těší a naplňuje? Máš harmonické (v rámci možností) vztahy se svou rodinou? Pokud něco z toho „hapruje“, tak to, cos tady popsala, konsultuj s nějakým psychologem. Nemusí to být nutně „ouřední“ postup praktik / pediatr – psychiatr – psycholog, můžeš se obrátit na nějakou poradnu, linku pro děti a dospívající, kde to, třeba anonymně, popíšeš podrobněji, oni se Tě na to základní doptají, a pak už Tě, případně, nasměřují.

Zavolat můžeš na Linku bezpečí na čísle 116 111, můžeš jim napsat na pomoc@linkabezpeci.cz, Nebo se můžeš obrátit na linku Dětského krisového centra na čísle +420 241 489 189 či +420 777 715 215, další kontakty jsou tady: https://www.di­tekrize.cz/dkc/lin­ka-duvery-detskeho-krizoveho-centra/.

Nevim, kolik ti je? Je mozne, ze prochazis nejakou hormonalni zmenou?
Nebo mas jen litostive obdobi.
Treba budes muset zapracovat na svem sebevedomi, aby sis vsechno tak nebrala?

Já poslední 2 roky brečím 4–7× týdně…

Každý člověk je jiný a emocionální projevy se u nás všech liší. Někdo brečí častěji, někdo méně. Je ale důležité pochopit, proč brečíme. Pláč může být reakcí na stres, smutek, radost, frustraci, úlevu, bolest, strach nebo úzkost. Většinou pláč znamená, že potřebujeme vyjádřit silné emoce, které se v nás hromadí, nebo že potřebujeme pomoc a podporu.

Podle popsané situace se zdá, že jsi možná citlivější a snáze reaguješ na situace kolem sebe. To samo o sobě není špatné. Pokud ale cítíš, že to začíná ovlivňovat tvůj každodenní život nebo pohodu, mohlo by to znamenat, že se s něčím potýkáš. Zvlášť pokud brečíš bez zjevného důvodu, nebo cítíš, že tě to začíná ovlivňovat v negativním smyslu.

Pokud máš obavy z tvého častého brečení, možná by nebylo na škodu se o tom poradit s odborníkem, jako je psycholog. Nemusí to znamenat, že s tebou je něco špatně, ale mohl by ti pomoci lépe porozumět tvým emocím a naučit se s nimi lépe zacházet.