Jak byste se zachovali v následující situaci?

Musí být smutné žít mezi lidmi, na něž se člověk nemůže spolehnout.
[Sambo, nezávidím Vám Vaše zkušenosti a okolí…]

Jaký zkušenosti? Jaký okolí? Zkušenosti s mrtvým nevěrníkem nemám a na svoje okolí si nestěžuju

Nestěžujete? A co je tohle:
„No to jsem se zas pobavila, tolik klaďasů a ještě chtěj, aby jim člověk věřil, že by se nepodívali, hahaha, to určitě, tomu nevěří ani ti, co to píšou, tak naco to píšou?“

Nenapadlo mne nic jiného, než že Vaše zkušenost
a/nebo podezřívavost vyplývá z Vašich zkušeností…

V mém okolí je normální slušnost a poctivost.
Já naopak nechápu lidi, kteří to „mají jinak“,
kteří kritizují normální slušné jednání apod.

A nazývat slušně jednající lidi hanlivě?
K tomu už nemám slov…

Jo nemáte slov? Vždy máte plno zbytečných slov. Když mi zemřela maminka, taky jsem se jí podívala do telefonu, měla tam plno čísel, která já neměla a která jsem musela obvolat. Ale kdybych po smrti třeba manžela koukla do jeho telefonu za stejným účelem, což je naprosto normální, nevynechala bych ani SMS, což je taky normální, to semnou souhlaste, nebo ne a kdybych zjistila, že mi zahýbal, tak bych to tý jeho pindě každopádně dala vědět. Nebudu tady hrát divadýlko jako ostatní, já mám svůj názor a ten váš vám neberu, ale do mojeho se mi necpěte, milostivá, děkuji.A ještě něco. Já se považuji za čestného a slušného člověka, nikomu jsem nikdy nic špatného neudělala, partnerovi jsem nezahla nikdy, tak mě přestaňte sekýrovat.Já vedu poctivý a slušný život. Nechlastám, nekradu, nelžu, miluji svoji rodinu, tak snad to, když vám tak moc ta závist nedá spát, byste mohla závidět, když teda debatujete o závisti.

Problém je v tom, že slušnost vnímáte jako „hrát divydýlko“. (Vážně to nechápete, nebo se jen stavíte nechápavě?)

Kolikrát se mi dostal do ruky cizí mobil, mobily členů mé rodiny, i mobil po zemřelé mamince, ale nikdy mne ani nenapadlo se do nich podívat. Připadalo by mi to jako číst něčí poštu…

Zprávu lze dát těm, o nichž člověk ví, (na ty, s nmiž se zemřelý běžně stýkal, většinou kontakty má a ti ostatní se pravděpodobně ozvou časem sami).

Závist – jak je vidět – nedá spát Vám. Ale máte pravdu, měla jsem napsat, že Vám takové zkušenosti nepřeju. (Vaše podezřívavost a osočování slušnosti nemůže z ničeho jiného vycházet.)

Asi musíte mít milostivá vždy pravdu, já vám ji neberu, ale nebudete mě soudit tak moc. Nemáte na to žádné právo, rejpete se ve mě už dost dliouho, jděte prudit raději někam jinam, já už jsem velká holka, nebudete mě učit, co smím a co nesmím, to v žádném případě. Slušnost já vnímám tak, jak všichni slušní lidé, nebudete mě přesvědčovat o opaku, nechte si svoj soudy pro někoho jiného, já to od vás nemám zapotřebí. Nepište mi, co mám, nemám dělat. Já vím moc dobře, co mám dělat, nemoralizujte mi tady, nechtějte u mě vyvolat pocit snad až špatného svědomí, to už přeháníte, a ne*erte mě už, dokud vám to píšu hezky! 😁 A tím končím debatu, už mě to nebaví, nebudete mě soudit, poučovat, nebo mi lát, jak já jsem špatná, vy hvězdo. Já to taky nedělám. Můj život prostě nechte být. Ne nadarmo vám tady říkáme „suchá bříza“, už mě fakt prudíte.