Jak byste popsali ten pocit, když dočtete knížku?

Už jsem tu nedávno psala, že v posledních letech mám na čtení času dost, tak zvládám cca 10 knížek měsíčně. Po přečtení mám pocit návratu v času i prostoru do reality, takže se snažím rychle vydat na další putování.
I když se mi kniha moc nelíbí, dočítám až do konce, jen ve výjimečných případech to vezmu průřezově. Každá přečtená kniha je pro mne určitým přínosem… 🙂

když je dobrá knížka, tak někdy potřebuji i delší čas, než můžu sáhnout po jiné, abych si o ní mohl přemýšlet. Kdybych hned přeskočil na jinou, tak bych… to bych nedokázal ;). Když knížku nepovažuji za dobrou, tak jsem schopen jí v půlce odložit, ale mám tam samozřejmě to řešení toho, že když už jsem to dočetl až sem, nebo že se to ještě zlepší ;)
Konkrétně ty pocity když konči dobrá knížka jsou smutek a to vědomí konce, ale naštěstí je dost těch pocitů, které se týkají konkrétní knížky.

S knihami je to obvykle podobné jako s našim jednáním ve vztahu. Záleží také hodně na tom, jak jsme na tom v dané sami.
Stačí si dobře vybrat. 🙂 Ale kdy je to předem jasné, co? Někdo vybírá podle obalu, jiný dá na rady druhého, další chce vyzkoušet všechno nebo poznat něco nového, jiný je věrný svému oblíbenému autorovi (který jej ovšem také může někdy zklamat – zejména ten žijící a tvořící…)
Za sebe mohu říct, že mne mrzí, když něco pěkného skončí – takže, aby to neskončilo, pracuji se vzpomínkou, s tím co mi to dalo, vážím si toho a brzy se k takovému dílu znovu vrátím… Ale když mě to nudí, nedočtu, chci změnu a jdu dál. Ke zklamání se nevracím a zásadně mu nedávám druhou šanci.:-)

teda toto …

aha.

hm.

a ako je to ďalej?

…

Když mě knížka nebaví , tak se jí i přesto snažím dočíst a když ji dočtu tak cítím úlevu , ale zároveň kdybych s ní skončil v půlce , tak bych měl jakési výčitky svědomí , že sem to načal , ale nedodělal , ale když mě kniha opravdu baví dokážu ji číst úplně všude a když ji dočtu , je mi to i líto že ten báječný pocit to že sem se těšil na další kapitolu , to co se v ní stane už není , ale motivuje mě to číst další knihy … při knížce kterou sem dočetl a bavila mě tak úlevu nepociťuji .

Já odskočím od knihy k seriálu, protože moc nečtu ale myslím si že je to podobný. Já to vždycky nesu velice těžce :) Ono když koukáš na něco den co den, tak si k tomu vytvoříš vztah, zvykneš si vídat to pravidelně a najednou po devíti sezónách, tedy i devíti letech, najednou bác ho a je konec, a víš že ty lidi už na obrazovce v životě neuvidíš a že už se nedozvíš jak se ty jejich vztahový peripetie budou dál vyvíjet. Jak kdyby všechny ty postavy ze dne na den umřely…

Tak to bylo s Mashem, tak to bylo s Přáteli a s mnoha dalšími dlouhověkými seriály, jen ty Simpsni se zaplaťpámbu pořád držej :)

pocit po dočtení knihy: jak kdy, smutek, ocenění, vděčnost, povinnost se zamyslet a nějak převést do praxe, pocit nabytí bohatství