Jak byste charakterizovali pojem „fobie“? A co se vám pod tímto slovem vybaví jako první?

Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Existuje mnoho různých druhů fobií.

Já mám sociální fóbii:

Sociální fobie je neurotická porucha, charakteristická strachem z určitého sociálního, mezilidského kontaktu, což je doprovázeno úzkostí, pramenící z vědomých a nevědomých negativních očekávání vlastního selhání v této osobní rovině.

Tato očekávání pramení z často hluboce zakořeněných negativních představ o sobě, získaných především výchovou, kdy dítě nebylo rodiči přijato a milováno nepodmíněně a spontánně, jakožto jedinečná lidská bytost s právem na chyby a nezískalo tak zdravý a trvalý pocit vlastní hodnoty a lásku k sobě samému. Tak jako bylo od prvopočátku nejistě zacházeno s jeho projevy, tak nejistě očekává chování i od okolí.

Postupem času se tento nezdravý sebeobraz natolik vžije, že se stane nevědomým kritickým hlasem, který aniž by si člověk uvědomoval, mu v kritických okamžicích podráží kolena. Výsledkem pak není polemika s tímto hlasem, který by se snažila ospravedlnit a vyprostit z ponížení, ale úzkost.

V kognitivní část psychoterapie se proto snaží vystopovat tyto neuvědomělé negativní myšlenky a poukázat na jejich relativnost a neopodstatněnost a učí se tak novému vnímání samého sebe.

V behaviorální části psychoterapie si člověk zkouší situace, které mu dělají problémy, přičemž již dokáže vědomě rozpoznávat automatické myšlenky, které jej dříve v nevědomí srážely k zemi a držet si od těchto iracionálních myšlenek odstup. Tento druh psychoterapie se nazývá Kognitivně behaviorální terapie neboli KBT.

Stejně tak účinné mohou být i jiné psychoterapeutické metody, jako např. dynamicky orientovaná psychoterapie, spočívající na skupinové psychodynamice, odvíjející se od skupinou zakoušených emocí, o kterých se jednotliví členové učí hovořit. Učí se tedy v prvé řadě rozpoznávat své pocity (podobně jako u kognitivní terapie) a o těchto pocitech hovořit a zároveň přijímat na ně patřičnou reakci.

Pojem fobie bych charakterizoval jako neopodstatněný chorobný strach… Vybaví se mi ostrý předmět rařezávající se do oka..

• nezávidění hodná součást života mnoha lidí
• chorobná úzkost až strach z něčeho…

PS. pro „sajmonModer“ a jeho definici:
„Keď sa na to pozrieš z hlediska globálného aspektu prídeš na to, že sa jedná o principiálne bazírovanie na platforme humánného kompromisu…!“

😉

já bych to popsala jako panický až hysterický strach z něčeho…
V dnešní době existují fobie téměř na všechno a pokud ještě na něco nejsou, tak se vymyslí…