Jak by vypadala lidská společnost, ve které by byl altruismus místo sobectví?

Myslím, že společnost bez sobectví by nemohla fungovat. Kdybychom preferovali jiné lidi před svými vlastními potřebami, asi bychom dlouho nevydrželi. Přímo to odporuje s naší potřebou přežít a předávat genetický kód.

A celkově, umíte si představit, že celý den řešíte jen ostatní a jejich blaho, ale vůbec neřešíte sebe?

Být sobec mi zaručuje přežití, ale zároveň to nevylučuje přínos pro společnost. Všechno děláme ze sobeckých důvodů, ale to, že najdeme ve svém životě smysl a budeme dělat něco pro ostatní, nám přinese nejvíce radosti a uspokojení. Ačkoliv je to v podstatě sobecké, výsledkem je pozitivní akce.

Být sobec je zásadní. Jediné, nad čím mám plnou kontrolu jsem já a mé akce, a je dobře, že tam směřuji většinu své energie.

Z mého hlediska vůbec nezáleží na tom, jestli je člověk sobec nebo ne. Záleží jen na mých akcích a nad tím, jakým způsobem mé akce ovlivňují lidi a svět kolem mě. Je jedno, že jednám sobecky, pokud to má přínos pro společnost. Je to stejné jako s motivací – je jedno, jestli mě motivuje něco dobrého či špatného, pokud to vede k pozitivní akci.

Píšete: „Bible popisuje lidské sobectví poměrně do hloubky, ale nedokáže už dát návod, jak problém se sobectvím optimálně trvale vyřešit“, to bych s takovou jistotou netvrdil. V Bibli je velmi krásné srovnání „ovoce ducha“ a „ducha světa“. Našel jste ho? Budete-li se učit projevovat vlastnosti „ovoce ducha“, dokážete se (mimo jiné) velmi dobře vyhnout projevům sobectví.

Usnadním vám hledání: List Galatským 5.kapitola, verše 22 a 23.

Upravil/a: Roman71

A nepleteš si, náhodou, pojem a průjem, jak je tady velmi často obvyklé? 🤷‍♀️

Trošku mi to připomíná, obecně poněkud neznámou, diarchii mezi arogancí a assertivitou. Souhlasím, že hranice mezi assertivitou a arogancí je, poněkud, úzká, ale přesně definována. Stejně tak hranice mezi, řekněme, sobeckostí a sebeláskou je poměrně úzká, leč přesně definována.

Nevím, co si pod tím pojmem „sobectví“ a „altruismus“ představuješ ausgerechnet Ty, protože, jak je zde u většiny uživatelů poněkud ustáleným zvykem, neobtěžoval jsi se materii a margo těch pojmů vymezit. No, bez toho je poněkud nemožné podrobit je argumentačnímu přetřesu.

Sice nerozumíš pojmům, ale chceš něco „optimálně trvale vyřešit“. To nejde, je to nebezpečná domněnka, která vede akorát k dalším potokům krve. Instantní řešení, jakož i řešení shůry, nefungují.