Jak by vypadala dnešní materialistická společnost, kdyby přestaly ze dne na den existovat peníze?

Mohli bychom platit kryptoměnami, což oficiálně nejsou peníze, ale české zákony na ně pohlíží jako na věci.

Takhle by chaos nemusel nastat a nebylo by těžké si na to všimnout.

To si ani nedovedu představit, znamenalo by to krok zpět k výměnnému obchodu a byl by v tom pěkný hokej.

Těžko se o tom uvažuje, když peníze jsou s lidstvem od nepaměti. I když to kdysi nebyly mince ale třebas mušličky.

Platilo by se výhradně kartami, což už dnes dobře funguje.

Spoustě lidí by se zhroutilo to, co udělali svým smyslem života.. peníze!
Najednou by zjistili, že se honili za větrem a začaly by se dít nevídané věci!

Jako jak „přestaly ze dne na den existovat“? To je stejně nesmyslný dotaz, jako „poraďte mi, na co bych si dal kalhoty, když bych neměl nohy“. Pochop – z logiky věci nemohou „ze dne na den“ přestat existovat.

Většina peněz na světě je virtuálních. Pokud by každý občan USA došel, zejtra, do své banky (nebo se svou kartou do automatu na peníze) a chtěl vybrat svá aktiva, nelze to provést, v USA neexistuje tolik hotovosti v oběhu. Dokonce i kdyby, opět theoreticky, zítra došli všichni dlužníci v USA do své banky a v hotovosti na kase splatili svá pasiva (hypotéky, kontokorenty, půjčky, kredit na kreditní karty etc.), tak pořád toho oběživa nebude dost. Dokonce na celém světě ho není dostatek.

Doporučil bych si nejprve nastudovat něco o tom, jak monetární systém postindustriální ekonomiky funguje. Dávno to není o tom, že bankovky (bankocedule) jsou „směnkou“ krytou zlatem, platinou, stříbrem, obilím (nebo třeba sušenou pomerančovou šťávou, to je jedno, prostě mezinárodně obchodovatelnou komoditou). Dávno ne. Dneska se vydělávají peníze oběhem NEEXISTUJÍCÍCH peněz. Banky půjčují peníze, které nemají.

V normálně fungující společnosti je to – velmi zjednodušeně řečeno – o tom, že tady je tesař, a tady kovář, a tady platnéř atp., a ti porubou les, vyrobí z těch stromů trámy, prkna, kůru, piliny, odpadové dřevo. Do toho na části zasadí nový les, na části proběhne kolonisace půdy, protože dřeva se poněkud nenažereme ani my, ani hyd. Vedle je řeka, a u ní je rybář, a vedle pole, a na něm se seje pšenice, a vedle pastvina a pasou se krávy atp. Dřevo, mléko, krávy, pšenice, ryby – to jsou všecko věci, které komodity, které potřebuje každá společnost. Samozřejmě, ono se lépe rubou stromy, když dřevorubce nebolí zuby, třeba. Nebo když mu někdo uvaří kaši a placky. Nebo spíchne nějakou kutnu, ono přece, třeba v tomto počasí, rubat stromy nahý není příliš praktické. Nebo boty, rukavice atd.

Z logiky věci bude brát na hodinu práce – v normální společnosti – takový krejčíř, kuchař nebo švec menší částku, než ten dřevorubec, protože přec je ta služba, svým způsobem, luxus, nebo spíše, je zbytnější. A hlavně, ve „vesnici“ o pěti dřevorubcích asi nebude deset hospod, pět krejčířů, tři ševci a osm zubařů. Nešlo by to: oni ti dřevorubci prodají trámy, latě, piliny a dřevěný odpad, řekněme za 30g zlata, něco musí investovat přímo do toho dřeva (semeno, sekery, pily …), řekněme 5g zlata, zbude jim 25g zlata, a jestliže – v průměru – jeden krejčíř vyjde na 3g zlata, kuchař na 2g a švec na 4g, tak se dá kupeckým počtem spočítat, kolik jich mohou, maximálně mít, i kdyby žrali trávu. A, věř, ani by je nenapadlo to vydřené zlato rozfofrovat.

Berme, že se daří, že je ryb plná řeka, a krávy dojí, a je ouroda pšenice, a rubat dřevo se rovněž daří atp., a tak každý dřevorubec má, za ten rok, v průměru ušetřeny 3g zlata, a rybář 2g atp. Tak může ho doma uschovat v truhlici. Zlato nechytne plíseň, neklesá na ceně, neshoří, ovšem může být o ně oloupen, a pak, nic mu nevydělá. Tak ho donese „židovi“ (=bankéři), dostane na něj kvitanci, a každý rok mu k němu přibude 5%, takže když tam donese 3g, za dva roky dostane 3.3g. No a „žid“ zase to zlato půjčí, za 10% ourok, vinařům, protože víno chytlo mor, choleru a neštovice, oni neutržili nic, ba prodělali, a v zimě by pošli hlady. Za dva roky vinaři vydělají, vrátí „židovi“ 3.6g zlata, „žid“ dá dřevorubci 3.3g, a z těch 0.3g žije on.

Potud je všecko v pořádku. Problém nastává, jakmile má „žid“ v úschově 50 g zlata, ale rozpůjčoval 100 g. Vzniká inflace, devalvace měny. U zlata to nejde, jak, že ano, ale jakmile se půjčuje namísto zlata papír (a tvrdí se, že je krytý tím zlatem), tak to jde raz, dva. Potom může nastat ta (bisarní) situace, že bude více kuchařů, křejčířů, ševců a opravářů komínů, než dřevorubců, vinařů, rybářů, pastevců krav a rolníků.

Pak je třeba generovat služby pro služby, vyrábět v plánované (=nižší) kvalitě, aby bylo možno v plánovaném čase prodat zboží znovu (=plánované zastarávání), no a samozřejmě indoktrinovat otroky kapitalismu a imperialismu, aby tu „hru“ hráli, tj. makali, jak barevní, aby vydělali peníze, a za ty si kupovali věci (a služby), které nepotřebují. Protože ono to není „jenom“ o tom, že si koupíš plánovaně zastaralý mobil a fabryka na výrobu plánovaně zastaralých mobilů ti může za 1 – 3 roky prodat stejný krám znovu. Ono z toho žije velkoobchodník, logistika, obchodník s placatými nesmysly, obchodník s příslušenstvím k placatým nesmyslům, servis na tu „kvalitní“ elektroniku (poněvadž jsou v ní kurvítka), no a potom, samozřejmě, firmy zabývající se sběrem nebezpečného odpadu, zase logistika, a firmy, které ten placatý krám „ekologicky“ zlikvidují. A to je téměř ve všem.

Všecko to vede k tomu, že peníze, samy o sobě, nemají prakticky žádnou hodnotu, jejich mezinárodní směnitelnost a hodnotu na trhu, poněvadž nejsou ničím jiným kryty (neexistuje zlatý standard), určuje pouze a jen bonita trhu, což krásně dokládá, třeba, teďka příklad Ukrajiny a UAH.

V podstatě, tak, jak bisarně naše „ekonomika“ funguje, by nebyl problém obchodovat ve virtuálních dílech a násobcích gramů zlata, stříbra, platiny, nebo třeba urania. Žádný problém by v tom nebyl. Hotovost? Bože! Na tiskárně bys si vytiskl papír s QR kódem, a každý by si mohl přes aplikaci ověřit jeho hodnotu, pravost a platnost.