Jak by se dal vyložit citát: ”Jenom idioti se učí ze svých zkušeností?”

Odpoveď byla označena jako užitečná

http://falschzi­tate.blogspot­.com/2018/02/nur-ein-idiot-glaubt-aus-den-eigenen.html

Jde jen údajně o Bismarckova slova. V Německu byla zapomenuta a objevila se až v r. 1996, nově pak v r. 2010.

Vypadá to, že slova byla převzata z francouzštiny (Napoleon) a zkreslena.

Bismarckova slova se vyvíjela od první podoby v r. 1872 , až do konečné podoby, která je mnohem delší než část, kterou jste uvedl, a byla zveřejněna později.

Navíc jde o cynická slova. – spíš o aforismus.

Proto tento citát vidím trochu jinak. Nemyslím, že ten, kdo se poučí ze svých chyb, je vždy idiot. Neříká se,že chybami se člověk učí? Nejsou to někdy přímo chyby, z nichž se poučíme, ale cesta, způsob, který jsme nesprávně zvolili? Je třeba si uvědomit, zda to byla naše chyba, nebo chyba někoho jiného.

Tudíž je správné se podívat na chyby očima druhého a přiznat, zda jeho postup byl lepší než náš. V tomto přopadě se učíme nejen ve svých chyb, protože jsme se nad nimi zamysleli, ale srovnáním i z chyb druhých.

Někdy to platí pozitivně, ale jindy negativně – uděláme stejnou chybu, někdy postupujeme jinak.

"K dokonalosti vedou dvě cesty: prožité zkušenosti, to je cesta bolestivá, a přemýšlení, to je cesta ušlechtilá. Čínské přísloví.

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Nejsou zkušenosti občas tzv. „školou života“?

Upravil/a: annas

Přesné znění citátu:

»Nur ein Idiot glaubt, aus den eigenen Erfahrungen zu lernen. Ich ziehe es vor, aus den Erfahrungen anderer zu lernen, um von vornherein eigene Fehler zu vermeiden.«
snad (??) Otto Eduard Leopold Fürst von Bismarck

(Jen idiot věří, že se něco naučí ze svých zkušeností. Já dávám přednost učit
se ze zkušeností jiných, abych od začátku předešel opakování vlastních chyb.“)
___

PS:
(1)
Ten poslední citát je přesný? (Google jej našel jenom zde.)

(2)
Zpochybnění Bismarckova autorství na mne
působí poněkud „násilně“, nepřesvědčivě…

Upravil/a: ivzez

Řeknu to úryvkem ze Saturnina, pasáž o strýci – nebohém manželu tety Kateřiny:

Názor tety, že strýc byl vědeckým pracovníkem, také není možno úplně vyvrátit. V určitém smyslu slova byl člověkem, který objevil celou řadu chemických pouček a pravidel nejrůznějšího druhu. Všechna tato pravidla už před ním objevili jiní, ale strýc o tom nic nevěděl, a nelze proto jeho zásluhy přehlížet.
Protože chemii vůbec nerozuměl, byly cesty jeho objevů posety trny a zkropeny potem, ale tím větší byla jeho radost ze získání zkušeností. Nebylo mu lze upřít sportovního ducha. Podobal se člověku, který po ovládnutí malé násobilky prohlásil svým učitelům: „Dál už mi nic neříkejte. Nechci nic slyšet o tom, že pan Pythagoras, Eudoxus, Euklides, Archimédes a tak dále vymyslili to a to. Nepotřebuji týt z toho, co objevili jiní. Dejte mi papír, tužku a kružidlo a nechtě mne na pokoji. Však já na to přijdu sám."
A strýček opravdu na leccos přišel. Tak například zjistil při
pokusu, který měl velmi vzrušující průběh, že lít vodu do kyseliny je blbost, a vůbec mu nevadilo, že tento poznatek, korektněji vyjádřený, mohl získat z učebnice chemie pro nižší třídy škol středních, aniž by si byl při tom popálil prsty a zánovní vestu. Chemie byla mu panenskou pevninou, roztočeným větrným zámkem, plným dveří, které se otvíraly tajemnými formulemi. Neznal názvosloví, ignoroval valenční koncovky a žasl, když mu ve zkumavkách a křivulích šuměly prudké chemické reakce.
Podoben středověkému alchymistovi pachtil se za přeludem, padal a zase se zvedal, jenže na konci jeho cesty nezářil kámen mudrců, nýbrž univerzální mýdlo. Mýdlo, vyrobené z bezcenného svinstva nepatrnými výrobními náklady, ale výsledek: skvost. Na oltář tohoto svého snu kladl strýc František oběti v podobě nejrůznějších zranění a popálenin, vysypaných oken v laboratoři a nebezpečných nehod v továrně. Jednou byl dokonce ztlučen rozzuřenými dělníky, kteří na jeho rozkaz smíchali dvě suroviny a nestačili pak skákat okny ven.

Více zde: https://nepovinna-cetba.webnode­.cz/news/zdenek-jirotka-saturnin/

Takže dítě, které se už na vlastní kůži popálilo, je konečně idiotem, když si zdroj bolesti uvědomilo? Protože před touto zkušeností podle všeho být idiotem nemohlo. A tdíž, pokud se dle tvé teorie i po své zkušenosti idiotem nestalo, bude se pálit znova a znova, dokud se nestane idiotem.

Já to vidím asi tak, že idiot se z vlastních zkušeností nepoučí nikdy. Nemusí to být zrovna idiot, stačí jen krátkozraký člověk. Kdo odmítá zkušenosti jiných a zapsané dějiny, ten takový idiot je. Kdo nezná dějiny, nechápe současnost a sotva bude moci mluvit o budoucnosti. To je moje přesvědčení. Prosím, polemizujte!

Žít jen ze zkušeností druhých je špatné. Žít jen ze zkušeností vlastních zrovna tak. Člověk je tvor společenský i individualistický zárověň. Proto má využívat všechny zdroje, zvažovat (proto některým Bůh dal mozeg).

Mimochodem… opět to „svůj“. Podívej se na to a zamysli se. Jednou to použiješ správně, jindy úplně mimo – to nepoužiješ.

Citát se dá vyložit tak, že v průběhu času byl pozměněn, popleten. Tak jak se nyní uvádí, nedává smysl. Smysl dává – Jenom idiot se neučí ze svých zkušeností. Poučení se ze svých zkušeností i z cizích, je motorem pokroku, poučení se, a vyvarování se opakování chyb. A když se dle Marxe jen idiot učí ze svých zkušeností, tak to znamená, že cizí zkušenosti jsou cennější? Určitě ne, všechny zkušenosti jsou si rovnocenné. Takže ten citát se tradičně mylně publikuje , kdysi dávno jej někdo popletl a přenáší se to dál. Nikdo neměl odvahu uvést na pravou míru citát génia, až teď já! Opakuji, citát je zkomolen a správně zní – Jenom idiot se neučí ze svých zkušeností. Jen toto dává smysl, jelikož idiot je nepoučitelný a nemá schopnost se poučit. Souhlasím naopak s výše připomenutým citátem u Anikitose – „Bez vlastních zkušeností nevíš nic“. A odpovídá to v podstatě tomu, že jenom idioti se neučí z vlastních zkušeností. Zamyslete se nad tím a dojde k tomu, že tím čím jste, jste jen díky vlastním zkušenostem. Jiné zkušenosti než ty své vlastní a zkušenosti našich bližních nemáme a z těch se vše odvíjí.