Jak by na vás osobně dolehl tento příběh hospodskeho?

Osobně by na mne nijak nedoléhal/nedoléhá.
Když mi krachne hospoda, půjdu pracovat do fabriky.

Oddat se pohostinství je řehole, to snad věděl před kovidem. A co s tím já?

Pokud CHCE někdo BOHATNOUT na tom, že bude druhým zprostředkovávat jídlo a pití a DOSTANE TU MOŽNOST, tak prosím, ať to zkusí. Ale už to samo signalizuje, že NĚCO je s lidstvem špatně. Já pohostinství nechápu. Totiž pokud se na svých cestách pohybuji kamkoli, nepotřebuji tam nakrmit. Mám „své“ jídlo, které dotváří mou osobnost. Mohu se jen ptát, zda jsem divný já, anebo zbytek společnosti. Co myslíš ty? A koho to zajímá?

Pán vložil dědictví do vlastního podniku. Jiný zase třeba do kasína. Podnik jako podnik.

Tak pořád lepší takhle, než muset otevřít. Lidi nepřijdou. Dva dny to bude jak polepšovna na vycházce a potom co?

Levice: No co, tak ať jde pracovat někam do státního podniku.
Pravice: Jak je to možné? Tento podnikatel si zaslouží podporu a naším úkolem je co nejdříve dostat situaci zpátky do normálu, aby tento člověk mohl pokračovat v podnikání. Těchto lidí si vážíme.

Je to chudák. Nepřejimu jeho neštěstí.

Osobně nijak, protože ho osobně neznám. Ale jinak mně to štve. Ne jen za tohohle hostinského, ale za všechny, které aktuální vláda vyvádí aprílem téměř celý rok.