Avatar uživatele
paul1

Jak anebo čím dokazovali lidé svoji totožnost v 18. století a dříve?

Víte o tom, že první povinné občanské legitimace se u nás zavedly až během německé okupace?
Předtím to byly např. „Vandrovní knížky“ (první polovina 19.století), potom pracovní knížky (r.1860),
ty platily i pro cesty do ciziny, od roku 1919 občanské legitimace (vystavené na požádání, tedy dobrovolné),
první povinné legitimace byly zavedeny od r. 1939. Od roku 1953 už obsah tohoto dokladu byl
podrobnější (údaje o dětech, rodičích, manželství, zaměstnání, vzdělání atd). Vydával se v 15 letech.
Nové „občanky“ budou obsahovat běžné údaje jako dnes, dále bezkontaktní čip, nebo binomické údaje
a otisk dvou prstů.

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? anonym, annas, iceT, Kepler, EKSOT123 před 1377 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Jak prokazovali lidé svou totožnost ve středověku. Otázka je v archivu, ale vypadá to, že byla smazaná.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=prokazov%C3%A1n%C­3%AD%20toto%C5%BE­nosti%20ve%20st­%C5%99edov%C4%9Bku

"V dávných dobách vznikala potřeba cestování za obchodem a diplomacií, cestovatel či panovníkův vyslanec měl zapotřebí nějakého dokumentu, který by mu zajišťoval bezpečný průchod cizím územím.

1. Cestovní pasy tak patří k historicky nejstarším a nejrozšířenějším dokladům na světě. Prvními osobními doklady v našem pojetí byly listiny, vydávané jednotlivým osobám panovníky nebo vysokými šlechtici.

Tyto průvodní listy od středověku u nás nazývané glejty (z německého der Geleitbrief), potvrzovaly ochranu dané osoby či skupiny na určitém území při jeho průchodu nebo pobytu na něm. . Protože se v dávné minulosti cestovalo zejména po cestách mořských, tedy přes přístavy, dostaly doklady název Passe – port tj. průchod přístavem.
S rozmachem měšťanského stavu a především s rozvojem dopravy začaly státní úřady přibližně od poloviny devatenáctého století vydávat občanům cestovní pasy tedy doklady, které jejich držitelům měly zaručit po určité období volný průchod a pobyt na území jiných států.

2. Až do začátku dvacátého století se totožnost ověřovala tovaryšským listem, cestovním pasem, domovským listem, křestním listem, vandrovní knížkou nebo třeba i úředním dopisem na jméno osoby a podobně. V mnoha listinách scházela fotografie, proto v nich byl držitel dokladu přesně popsán a do některých listin navíc musel otisknout palec svojí pravé ruky.

3. Jedním z prvních předchůdců současného občanského průkazu byla pracovní knížka, kterou zavedl na počátku devatenáctého století císař Napoleon ve Francii. Knížka sloužila současně jako pas. Postupně byly pracovní knížky zavedeny i v dalších evropských zemích. První skutečné průkazy totožnosti se objevily rovněž ve Francii za první světové války: policie chtěla mít přehled o zdržujících se cizincích, zejména těch mluvících německy.

Na našem území dochází ke změnám až po první světové válce a po vzniku republiky. V roce 1919 jsou zrušeny pracovní knížky a v srpnu téhož roku vydala vláda nařízení o zavedení nového pasového systému, které nabylo účinnosti prvního května 1920."

Podle tohoto nařízení měl každý občan Československé republiky právo požádat o vydání všeobecné občanské legitimace. Platnost všeobecných občanských legitimací nebyla nijak časově omezena.

Doklad se považoval za úřední listinu a její padělání bylo trestné. Je třeba zdůraznit, že držení občanské legitimace bylo právo, nikoli povinnost. To se změnilo v březnu 1939. Po úplné okupaci republiky v březnu 1939 nařídil už 17. března 1939 říšský protektor zavést pro všechny obyvatele protektorátu povinný průkaz totožnosti neboli Kennkarte. V nich byly vedle fotografie majitele i otisky jeho prstů. (Navíc v roce 1941 byla opětovně zavedena „Arbeitsbuch – Pracovní knížka“, která se používala až do roku 1947.)

Vládní nařízení z roku 1919 bylo účinné po celé prvorepublikové období a bylo zrušené až zákonem č.198/1948 Sb., o občanských průkazech, který nabyl účinnosti k prvnímu říjnu 1948. Následovaly další právní normy o vydávání občanských průkazů z let 1953 a 1957."

atd.

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Kepler

V podstatě sis odpověděl sám. Až do německé okupace průkazy totožnosti povinné nebyly. Zřejmě stačilo prohlášení typu: „jsem rytíř Lapka z Nemanic“ 😊. V případě nutnosti pak asi posloužilo svědectví jiných osob.

Upravil/a: Kepler

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
anonym

Kdy a kde vznikla potřeba někoho jakkoliv evidovat, někam jej zapsat, vést si o něm záznamy to asi přesně nezjistíme.

Mít své otroky nebo poddané pod kontrolou to byla asi potřeba každého panovníka.

V dávných dobách samozřejmě vznikla i potřeba cestování za obchodem a cestovatel či panovníkův vyslanec měl zapotřebí nějakého dokumentu, který by mu zajišťoval bezpečný průchod cizím územím.
Ještě bych dodal,že takové dokumenty od panovníků byly opatřeny příslušnou pečetí,bez které by dokument v tehdejší době neměl asi patřičnou váhu a oficialitu.

Zdroj: https://www.kni­hovnakv.cz/ak­ce/osobni-doklady-v-promenach-casu-a6060.htm

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Rilika25

Příspěvek smazán administrátorem.

před 1162 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek