Homo sapiens,vrchol evoluce na této planetě.

Opravdu smutný pohled na trosky lidí. U nás ve městě potkáváem denně skupinu opilců (mezi nimi 2 ženy) – vykázali je z centra. Pojíjejí u jednoho marketu. Když je vidím, mám nepříjemný pocit, někteří jsou totiž agresívní. Konzumace alkoholu se jim vymkla z rukou.

Znám ze svého okoli ženu, z níž se vlivem alkoholu stala troska. Chodí po městě a kolemjdouci škemrá o peníze různými výmluvami. Své problémy utápí v alkoholu, , často zůstane ležet na ulici. Několikrát jí šlo o život…

Opilci i pekelník vychází vstříc; ovšem čas to všechno srovná.

Děti se za ni stydí … Ohrožená rodina… Možná na chvíli alkohol otupí mysl, ale zvyk je železná košile. Příště stačí maličko a zase se vezou. Zdraví, chybějící peníze, alkohol za volantem … kapitola sama pro sebe.

Náhodou jsem při nějakém hledání narazila na jeden článek.

Pohled na opilství se během věku měnil.
Od starověku se lidé dívali na opilství většinou shovívavě. Blázni a opilci bývali nejen chráněni, ale často dokonce požívali zvláštní úcty, neboť podle názoru ostatních bylo jejich vytržení způsobeno milostí boží. Božské vytržení a extáze se považovaly za vyšší formu myšlení, při které je člověk nadán schopnostmi vidět dál než prostí smrtelníci. Ve stavu extáze bylo možno věštit a také léčit. Ústy opilců promlouval podle představ lidí bůh. To platilo zvláště v Mezopotámii, kde k náboženským projevům vždy patřily emoce. Proto mohl člověk vyznávat víru tím, že obcoval s kněžkami lásky v babylonském chrámu, stejně jako se mohl opíjet, samozřejmě pouze vínem z chrámových vinic, za které platil kněžím. Pak měl jistotu, že jeho opilost bude ta správná, bohem požehnaná. Vztah Sumerů k pití vyjadřuje i dochované přísloví: „Kdo nezná pivo, neví, co je dobré.“

Daniel Adam z Veleslavína v úvodu k českému vydání kroniky napsal :„Čechové se od sousedů svých Němcův, a zvláště Sasuov opíjeti naučili, ale bojím se, že již učedlníci převýšili v tom umění své mistry. To máme z porušení přirození svého, že od jiných vždycky snáze pochopíme to, co jest škodného a zlého, nežli co jest dobrého. Když jsme se od Nemcuov opilectví naučili, proč zase od Vlachův, kterýchž také více než dost mezi sebou máme, střízlivosti se neučíme?“ Sasové měli v té době pověst největších opilců, jak potvrzuje i Jan Mirotický: „Není k víře podobné, jak mnoho toho nápoje ten nejnestřízlivější národ do sebe vlévá, jak se velice vespolek ku pití nutí.“

Prvním opilým člověkem byl Noe, zakládal vinice, holdoval vínu…

Člověk moudrý, rozumný, ale nepodřezává si svou větev, na níž sedí?

Vzpomínám si, že kdysi v minulosti se nám opily slepice. Máma vysypala na smeťák zkvašené kuličky rybízu. Slepice zobaly, najednou se motaly a jedna po druhé padala na zem. Domnívaly jsme se, že je po nich, ale za nějakou dobu se slepice otřepaly a začaly po dvoře běhat.

Zdroj: http://www.roz­hlas.cz/leonar­do/historie/_zpra­va/416418

Dodam jen,ze i to boží hovadko vi kdy ma dost.

Ano,i mezi zviraty se najdou opilci,co zobou zkvasene bobule,ale ta zvirata to snad nedelaji chvalne.

Za časů starých Izraelitů byl takový člověk ukamenován,protože to bylo proti přikázáním božím.BIGFOOT

Snad je vrcholem.A to co je na videu ,je to,že se máme možnost rozhodnout jak budeme jednat…