Odpoveď byla označena jako užitečná

Pletu, spíš jsem pletla a docela mi to bavilo. Teď mi to příde jako ztráta času, raděj si sednu sem. Ručně pletenej svetr bych nenosila, babčina ještě sem tam plete.
🙂

V Norsku je pleteni stale v mode. Starsi zeny rady pletou behem cestovani vlakem. A obchodu, ktere zname jako galanterie, je v kazdem meste take dost. Pleteni me jednu dobu bavilo jen diky tomu, ze kolegyne z jednoho kurzu hodne pletla jeden svetr za druhym, tak jsem to chtela zkusit taky. Dokonce jsem pak ten muj vlastnorucne upleteny svetr a vestu nosila, ale zadny zazrak to nebyl. Jen barva byla pekna. Dnes nepletu, ani s tim nehodlam zacit. Ale obdivuji kazdeho, kdo to umi.

Upravil/a: yuko

Ještě nějaké prastaré – ručně pletené, svetry mám – ale spíše jen proto, že je mi líto je vyhodit, než že bych je ještě někdy na sebe vzal…
A ne – nikdy jsem nepletl ani neháčkoval…
😉

Jako teenager jsem zvládal základy pletení. Moc jsem toho sice neuměl, ale pletavál jsem především ve vlaku a byla to ohromná zábava. Nebylo zvykem, aby chlap držel pletací jehlice./Jo a braly na to holky/. Upletl jsem několik šál a několik kabelek. Moje maminka byla zručná pletařka. Většina věcí od ní však už vzala po těch létech za své. Pletla přes ponožky a rukavice svetry, taky později spoustu věcí na vnučky. Žena neplete, ale dodnes se na to rád dívám když někoho vidím, vyvolává to dávno zapadnuté vzpomínky.

Moc to na lidech vidět není. Možná je to tím, že to umí už jenom babičky. Dnes už je kupní síla daleko větší a moderní žena si svetr radši koupí. Ale takový pravý finský, ručně pletený svetr z mohéru a se sobama, to je něco!
Zkušenosti s pletením mám bohaté, pletu všechno myslitelné. Jen ty svetry mi nějak nejdou.

Upravil/a: Kepler

Hladce, obrace, … znám a „napůl umím“.
Umím ve smyslu, že vím, co to znamená
a dokážu kousek něčeho uplést.

K pletení ale nemám dostatek trpělivosti.
Vzpomínám si na jeden svetr, který jsem
upletla skoro celý, chyběl už jen jeden celý
a část druhého rukávu.

Svetr jsem rozpáarala a za dva večery
uháčkovala kabátek, který postupně „odnosily“
všechny dcery (byl „nezničetelný“).

Svetrů, kabátků i dalších výrobků jsem uháčkovala hodně.

K diskuzi:
Několik metrů čtverečných mohou být už dva
háčkované plédy (práce cca na víkend)…

… v mém příbuzenstvu pletou všechny ženský – já osobně jen nohama a hubou při opici …

Pletení i háčkování ovládám již od dětství. Na rozdíl od mé babičky, která to stále považuje za skvělou zábavu, mě to nebaví a už mnoho let jsem to neprovozovala.

Jistě, jsou v kurzu!

Pletené výrobky jdou zase do módy, jenomže mladší generace už plést a háčkovat neumí, raději brouzdají po internetu. Já jsem toho v mladších letech napletla moc, pro celou rodinu – nebyly totiž mobily a internet, tak jsme sousedky s dětmi seděly venku, jedním okem je hlídaly a přitom pletly, háčkovaly a docela slušně mlely pantem, semlely jsme všechno co se stalo i nestalo. Také jsem pletla večer u televize. Pár let jsem nemohla plést ze zdrav. důvodů, ale už se k pletení zase vracím, zatím jsem upletla pár svetrů vnukům. Pletací příze už dnes nejsou na přadenu ale na klubku, je velký výběr.