Odpoveď byla označena jako užitečná

Historie barvení i odbarvování vlasů najdete v odkazu:

Římanky a jejich touha po světlých vlasech:
Majitelky krásných tmavých vlasů, olivové pleti a temných očí zatoužily po kráse svých germánských otrokyň. První odbarvené blondýnky opravdu najdeme ve starověkém Římě. Bohaté ženy si splnily svůj sen jednoduše tak, že si vybíraly otrokyně se zvláště krásnými vlasy, daly je ostříhat a paruka byla na světě.

Chudší Římanky se musely uchýlit k „chemii“. Jako naprosto zaručená směs k odbarvení vlasů se používal speciální mýdelný roztok z kozího loje a bukového listí. Jednodušší byla aplikace odvaru z heřmánku, k té bylo ale nutné strávit dobu mezi jedenáctou a jednou hodinou na prudkém slunci, aby odbarvovací efekt dosáhl maxima. Která žena nechtěla riskovat úžeh, zbývala jí šťáva z citrónů, nanášená štětečkem z kančích štětin. Přes všechny snahy ale Římanky ze svých tmavých vlasů platinovou blondýnku udělat nedokázaly.
Pokračování v odkazu.

http://www.tvo­jevlasy.estran­ky.cz/clanky/his­torie-barveni-vlasu.html

Kdo měl blonďatou „hřívu“, ten upoutal pozornost již ve starověkém Římě. Římanky ale nebyly pravými majitelkami těchto vlasů, nýbrž jejich otrokyně – zejména pocházející z Germánie. Nejjednodušším způsobem, jak dosáhnout blonďatých vlasů byla výroba paruk z vlasů otrokyň. Toto však bylo výsadou pouze bohatých žen, a tak ty méně bohaté sáhly po prostředcích, které nabízela příroda; tedy odvar z heřmánku, šťáva z citronů, nebo speciální mýdelný roztok z bukového listí a kozího loje. Navíc časté slunění napomáhá blednutí vlasů. Cest, jak docílit blonďatých vlasů bylo již v té době mnoho, avšak i přes všechnu snahu se toto Římankám nikdy nepovedlo.