Existuji knoty do svíček, které nejsou z klasické příze, ale např. z kovových drátů?

Teorie je jen 'T'EORIE. Tvá úvaha ohledně funkčního principu je sice správná, ale musíš to brát v širším pojetí (započítat všechny faktory podílející se na „správném hoření svíčky“). O co jde?

Knot je zásadním faktorem pro velikost plamene (rychlost odhořívání svíčky) a jako takový je na něj kladeno množství požadavků. Svíčka musí odhořet přiměřenou rychlostí (nechceš, aby ti shořela rychle), taktéž plamen musí být dostatečně svítivý (je třeba, aby se vytvořilo „ohnisko spalování“ určité velikosti), které je nejjasněší (vydává nejvíce světla). Dále je třeba aby knot s úbytkem parafínu odhořel. Kdysi v dobách, než lidé začali systit knoty kys. boritou zůstaval zuhelnatělý knot na svíčce a lidé se o jeho průběžné odstraňování museli starat sami – v češtině stále existuje dokonce název pro spec. nůžky na odfstřihávání zuhelnatělých knotů – kratiknot. To bylo nezbytné, jinak nespálený knot se vlastní vahou ohýbal a splýval dolů podle stěny svíčky. Tím ovšem způsobil její nerovnoměrné odhořívání (občas to vidíš i na současných svíčkách, kdy je knot prasácky uložen, svíčka vyhoří/vyteče „po straně“ a většina vosku se tedy nespálí (o důsledcích na rychlost spálení a jas jsem již psal).

Právě tohle poslední by bylo kamenem úrazu (kovový knot by neodhořel a hroutil by se vlastní tíhou – i kovy při vysokých teplotách měknou). Dokonce i kdybys zajistil, aby se knot nehroutil, tak prozměnu by svíčka „nefungovala správně“ (nevytvořilo by se to jasové a teplotní ohnisko spalování NAD KNOTEM) a plamen by byl mdlý. Přesněji by se zpočátku vytvořil, ale s tím jak by parafín odhoříval a tudíž rostla vzdálenost konce knotu od povrchnu tekutého (zplyňujícího se) parafínu by onhisko klesalo směrem do knotu s výše uvedenými důsledky. Nakonec by vzdálenost mezi koncem knotu a tek. parafínem byla tak velká, že by hrozilo udušení spalování (intenzita spalování/teplota by poklesla a nestačila by na zplynování dostatečného množství parafínu, aby se hoření udrželo).

Uff, to jsem se zase rozkecal, dál se v tom babrat nebudu, snad jsou ti základní procesy jasné. Ono je sice hezké, že dnešní babuchen si pro radost doma dělají svíčičky, protože „je to snadné“. Jenže není svíčka jako svíčka a pokud chceš DOBROU svíčku, aby hořela dlouho, jasně a ideálně po ní nezůstal žádný voskový spečenec (pokud možno všechen parafín shořel), chce to správně zvolit jak tvar svíčky (válec), knot přizpůsobit průměru svíčky (jak hustotou tkaniny, tak i průměrem, přesněji jeho „vyvzlínací průtočnost“), správně ho uložit ve svíčce (doprostřed, ne že ho nějak od oka hodíš do formy a zaleješ voskem), přičemž musí odhořívat stejnou rychlostí, jako parafín… A kdoví co ještě.

Takže kovový knot (idea) je z praktického hlediska nanic, sorry. ;) :)

Alien asi nejlíp popsal to co napadlo i mně. Přidal bych ještě jednu věc, kde se Alien myslím až tak úplně netrefil: Vosk se z knotu musí odpařovat. Hoří vlastně ty páry ve směsi se vzduchem. Bojím se, že kovový knot by odváděl příliš mnoho tepla. Co se týče té vzdálenosti knotu a ohniska hoření – myslím že i kdyby knot měl být 1/2 metry nad svíčku (pokud by se nějak zařídilo aby tak vydržel…), plamen by stejně byl jen několik milimetrů až centimetrů nad koncem svíčky. Výš by se ten vosk nedostal, odpařil se a shořel by dřív.

Pavel M: co se těch punčošek týče, ty s knotem nemají moc společného.

Pavle z Tebe jednou něco bude

Neexistují. Kovový knot by nebyl savý a nenasával by rozpuštěný parafín.

Ne, kov jak známo nehoří. Kromě příze se knoty vyrábí pouze ze dřeva (dejte si hledat „wooden wicks for candle“).

Teoreticky by to tak mělo fungovat, pro výrobu svíček je ale zřejmě praktičtější požívat klasické knoty a železný tak ještě nikdo nezkusil vyrobit. Možná by to stálo za pokus, smotat třeba z měděných drátů knot a zkusit zapálit. Nejdříve bude ale potřeba vyrobený knot namočit do už rozehřátého vosku aby tam mělo co začít hořet.