Existuje prostředí, ve kterém se světlo šíří POMALEJI než zvuk?

Ano, oním prostředím je nitro Slunce. Termojaderná fúze probíhá jen v jeho jádru. Řetězec těchto reakcí produkuje mnoho energie ve formě fotonů tvrdého gama záření. Ty pronikají k chladnějšímu povrchu, což jim trvá podle různých odhadů od asi 17 tisíců po 50 miliónů let. Za tu dobu předají většinu své energie hmotě Slunce a stanou se z nich fotony o mnohem delších vlnových délkách, například fotony viditelného světla. https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Slunce.

Je nutno rozlišovat rychlost světla ve vakuu, ta je opravdu konstantní a rychlost ŠÍŘENÍ světla ve hmotném prostředí, kde fotony neletí přímou cestou. Např. i ve vodě se světlo šíří pomaleji. Dosáhnout tak hustého prostředí, jak je předesláno v otázce, by ale podle mě vedlo k tomu, že by bylo opticky nepropustné.

Upravil/a: quentos

… a co zeď? ránu přes ni uslyšíš, ale světlo neprojde…

Upravil/a: quentos

Ano, tím prostředím je tma. Tedy pusť si dosdatečně nahlas televizi v obýváku a zavři se na záchodě. Zvuk uslyšíš, ale o světle z televizní obratovky nebudeš mít ani páru.

Experimenty se zpomalováním světlaeditovat
V jistém smyslu se každé světlo procházející jiným médiem než vakuem šíří kvůli refrakci pomaleji než c. Některé materiály ale mají neobyčejně vysoký index lomu. Zvlášť vysoká je například optická hustota Bose-Einsteinova kondenzátu. Skupina vědců pod vedením Leny Haueové v roce 1999 dokázala zpomalit světelný paprsek na rychlost asi 17 metrů za sekundu a v roce 2001 dokonce na okamžik zastavit.[zdroj?]
V roce 2002 uspěl Michail Lukin s vědci Harvardovy univerzity a Lebeděvovým institutem v Moskvě v úplném zastavení světla. To bylo dosaženo jeho nasměrováním do masy horkého rubidiového plynu, jehož atomy se podle Lukinových slov chovaly „jako maličká zrcadla“ díky interferenčnímu obrazci ve dvou „kontrolních“ paprscích.[5]

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Rychlost_svě­tla