Elektrostatika a uzemnění.

Pokud jde o konkrétní zařízení a jejich běžný provoz, tak jsou svou konstrukcí a provedením proti elektrostatice chráněna. Spotřebiče I. třídy, s ochrannou „nulováním“, jsou zapojena stále na ochranný vodič PE, čímž jsou proti statické elektřině chráněna. A spotřebiče třídy II, s ochranou zvýšenou/dvojitou izolací, jsou zase chráněna tím, že se nemůžeš elektroniky dotknout, takže rovněž „statika“ nehrozí. Ovšem pokud jakékoliv, z těchto zařízení, odpojíš od sítě a sejmeš z něj kryt a dotýkáš se té elektroniky (což pochopitelně platí i pro zařízení slaboproudá, tedy i mobily, kamery a další), tak je nutné při opravách zajistit, aby jsi se nemohl „statickou elektřinou“ nabít a náboj nepřenesl do elektroniky. Což se provádí tím, že máš na ruce vodivý „náramek“, který je připojen vodičem na dobrý zemnič, případně i na ten potenciál PE. Na PEN ovšem nedoporučuji, vzhledem k tomu, že na tento se může případně při nějaké poruše zavléct i nebezpečné napětí ze sítě.
A rověž elektrické přístroje (třeba pájedla), musí být chráněna tak, aby se na nich elektrostaický náboj nemohl nahromadit a nemohl vzniknout rozdíl potenciálů mezi nářadím a opravovaným zařízením.
Toto nebezpečí, od nabití elektrostatikou, je extrémní zejména v prostorách suchých, které mají podlahy a nábytku z plastů a PVC, kde k nabíjení dochází pohybem obuvi a oděvů na těchto površích.

„Jak to děláte vy?“
Neřeším to. Ještě se mi nestalo abych odkrágloval elektroniku na které pracuji

„tak to musí ze zásuvky a tím se přeruší ochranné zemnění a tím je zařízení bez kostry“ – porpavdě, když se to odpojí ze zásuvky a pak na to člověk hrábne, tak je to podle mně lepší varianta, než kdyby to bylo v zásuvce a pak na to člověk hrábnul. K přeskoku dojde tak jako tak, pokud je to v zásuvce tak se přenese náboj celej a projde skrz zařízení do zásuvky, pokud zařízení není v zásuvce, projde jen tolik, aby se vyrovnali potenciály (to klidně může být jen čtvrtinová energie)

„L-N-PE vs L-PEN“ – chápu rozdíl, ale víc bych se bál případného přenosu nějakého bordelu na člověka a úrazu než zavlečení nějakého parazitního náboje, který by zrušil elektroniku. Podle mně by to připojení nemělo být natvrdo, ale se zařazeným nějakým vysokým odporem. Třeba něco jako bylo ve vadasce – i z fáze prošel přes člověka dostatečný proud aby to rozsvítilo doutnavku, ale přitom to člověk ani nepocítil.
Rozhodně bych se ale nebál o zdraví elektroniky. Běžné elektrostatické náboje jsou o potenciálech v řádu tisíců voltů. Tomu nic ze zásuvky nemůže konkurovat.

Jiří Bohumil – ad „chráněná zařízení“ – dosud jsem, pokud vím, elektrostatikou oddělal jediné zařízení. Počítač řádně zapojený a do USB jsem strčil flešku. (V kanclu byli krásné umělé koberce a jezdící židle)